Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3684/2019

24 Cdo 3684/2019-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. P.,narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225, proti žalovanému K. L., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkové schody č. 67, o určení dědice, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Libercize dne 29. srpna 2017, č. j. -118, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Ústí na Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29.8.2017, č.j. -118, zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1.4.2016, č.j. -91, kterým bylo určeno, že dědici zůstavitelky J. K., zemřelé dne 15.4.2011, jsou ze závěti ze dne 6.2.2011 žalobkyně a žalovaný ohledně domu a pozemků, a že ohledně osobního automobilu a finančních prostředků na účtech je jediným dědicem žalovaný. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že okresní soud neprovedl všechny rozhodující důkazy pro posouzení duševní způsobilosti zůstavitelky v době podpisu sporné závěti (výslechy všech navrhovaných svědků o chování zůstavitelky v jejím každodenním životě a znalecký posudek z odvětví psychiatrie), čímž „zatížil řízení vadami, majícími za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebylo možno najisto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu zodpovědět předběžnou otázku o tom, zda sporná závěť zůstavitelky ze dne 6.2.2011, nahrazující původní závěť zůstavitelky ze dne 20.1.2010, je platná“.

Žalovaný v dovolání (jehož přípustnost spatřuje v tom, že se jedná o závažnou právní otázku detailně soudy dosud neřešenou, a to „zda svědectví praktického lékaře před soudem nahrazuje odborný posudek ohledně otázky duševního stavu u pacientů, kteří v průběhu celého života nebyli léčeni u psychiatra“) uvedl, že podle jeho názoru není závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně neprozkoumal náležitě duševní stav zůstavitelky v době sepisování závěti dne 6.2.2011, odůvodněný, neboť soud vyslechl řadu svědků a praktického lékaře zůstavitelky a nechal zpracovat znalecký posudek v oboru písmoznalectví, jiné důkazy provést nemohl, neboť duševní stav zůstavitelky nemůže být několik let po její smrti jinak zjišťován, než svědectvím praktického lékaře a osob se kterými se stýkala, když se nikdy neléčila pro duševní chorobu, nepožívala žádná psychofarmaka ani jiné omamné látky, znalecký posudek psychiatra by byl zcela nadbytečný, když již praktický lékař zůstavitelky před soudem přednesl, že se nedochoval žádný záznam o léčení zůstavitelky z důvodu duševní choroby, a že zůstavitelka měla onkologické onemocnění s metastázemi do mozku, které ovlivňují motoriku, ale primárně nevyvolávají psychiatrické onemocnění.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, protože na věc dopadá ustanovení , podle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního páva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl, neboť není podle ustanovení přípustné. Žalovaným v dovolání formulovaná „dosud detailně neřešená právní otázka“ (zda svědectví praktického lékaře nahrazuje znalecký posudek z oboru psychiatrie u pacienta, který se nikdy neléčil pro duševní chorobu) není otázkou, na které by záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž jde zcela zjevně o vyslovení nesouhlasu se způsobem, jakým odvolací soud prováděl, resp. soudu prvního stupně nařídil provést, dokazování ohledně způsobilosti zůstavitelky k pořízení závěti dne 6.2.2011, což však není dovolací důvod odpovídající ustanovení , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Lze dodat, že dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo shledáno nepřípustným podle ustanovení , jak namítla žalobkyně, neboť toto ustanovení bylo do doplněno , s účinností od 30.9.2017, a podle jeho přechodných ustanovení (čl. II. bod 2.) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; pokud bylo dovoláním napadené rozhodnutí vydáno 29.8.2017, nelze při rozhodování o dovolání aplikovat zmíněné ustanovení ve znění účinném od 30.9.2017.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Roman Fiala v. r. předseda senátu