Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2693/2019

33 Cdo 2693/2019-202

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, proti žalovaným 1) M. Č., bytem XY, a 2) H. Č., bytem XY, zastoupeným prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č.j. -164, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č.j. -133, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 6. 2019, č.j. -187, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že

„bytová jednotka č. XY nacházející se ve druhém patře domu č.p. XY v ulici XY v XY, katastrálním území XY, zapsaná na LV XY, je ke dni 10. 4. 2010 ve výlučném vlastnictví M. B.“

, a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení 38.187,60 Kč.

Rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č.j. -164, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.455 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že platnou darovací smlouvou z 21. 6. 2000 přenechala M. B. první žalované (vnučce) bytovou jednotku se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Důvody, pro které požádala obdarovanou o vrácení daru, nenaplňují hypotézu ustanovení obč. zák., jinými slovy, první žalovaná se k dárkyni nebo členům její rodiny nechovala způsobem hrubě porušujícím dobré mravy ( obč. zák.).

Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou z 21. 6. 2000 darovala M. B. první žalované byt č. XY ve druhém patře domu č.p. XY v XY, se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy; účinky vkladu vlastnického práva nastaly 22. 6. 2000. Darování bytové jednotky nebylo ničím podmíněno. Dopisem z 10. 3. 2010, doručeným 10. 4. 2010, jímž vyzvala první žalovanou k vrácení daru, M. B. jako důvody uvedla, že obdarovaná nesplnila podmínky finančního vyrovnání s žalobcem a urovnání vztahů v rodině, že pokračuje „v nečestném způsobu jednání své matky“, která brání vrácení daru, že se ze strany žalovaných dočkala utrpení a psychického týrání a že obdarovaná spáchala trestný čin podvodu a neposkytuje jí pomoc ve stáří. Provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že i žalobce odmítá se sestrou (druhou žalovanou) a její rodinou obnovit vztahy alespoň na úrovni korektnosti, že první žalovaná dárkyni pomáhala (uklízela, nakupovala, připravovala jídlo), že – spolu s druhou žalovanou – o ni až do smrti (5. 10. 2012) pečovala, starala se o její domácnost a žádného podvodu, případně psychického týrání se nedopustila.

Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. ) se podává, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc (okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému). Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného ve výzvě k vrácení daru je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Prosadit se proto nemůže dovolací námitka, že soudy nezjišťovaly a právně nehodnotily chování první žalované vůči žalobci jako členu rodiny dárkyně, jestliže důvodem žádosti o vrácení daru nebylo tvrzení o morální závadnosti takového chování.

Dovolatel se mýlí, obviňuje-li odvolací soud z toho, že opomenul posoudit skutečnosti zjištěné dokazováním v řízení před soudem prvního stupně z hlediska námitky neplatnosti darovací smlouvy. Platí, že k (absolutní) neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti, ale jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod (absolutní) neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2009, a ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. ).

Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalované podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 1. 2020

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu