Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 494/2019

32 Nd 494/2019-264

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovaným 1) J. S.,adresa pro doručování XY, 2) V.H., adresa pro doručování XY, oběma zastoupeným JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, 3) Š. H., adresa pro doručování XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, a 4) T. H., narozenému XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:Řízení o návrhu žalobce ze dne 23. 9. 2019 na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a se zastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2015, č. j. -140, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 2. 2016, č. j. -154, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaných 1), 2) a 3) omluvy za tam specifikovaná jednání žalovaného 1) jako předsedy Městského soudu v Praze, žalované 2) jako místopředsedkyně Městského soudu v Praze a žalovaného 3) jako soudce Městského soudu v Praze (po opravě výroky I, II a III). Dále schválil smír uzavřený mezi žalobcem a žalovaným 4), kterým se žalovaný 4) omlouvá žalobci, že se neoprávněně seznámil s poštovní zásilkou tam specifikovanou určenou žalobci, a neschválil smír uzavřený mezi týmiž účastníky, obsahující omluvu žalovaného 4) žalobci za komentář při předání uvedené zásilky (po opravě výroky IV a V). Soud prvního stupně rozhodl též o náhradě nákladů řízení (po opravě výroky VI, VII, VIII a IX).

Proti všem výrokům tohoto rozsudku podal odvolání žalobce. Žalovaný 4) podal odvolání proti výrokům III a IV tohoto rozsudku (po opravě výroky IV a V) a též proti opravnému usnesení. Odvolací řízení jsou vedena u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a .

Podáním ze dne 27. 7. 2018 žalobce navrhl, aby z projednání a rozhodnutí věci byli vyloučeni všichni soudci občanskoprávního úseku Vrchního soudu v Praze a věc přikázána k projednání Vrchnímu soudu v Olomouci. Důvody vyloučení spatřoval v tom, že žalovaný 1) je soudcem a zároveň „zástupcem místopředsedy“ Vrchního soudu v Praze a neoprávněně zasahoval do správního řízení před Úřadem městské části Praha 2, jehož nebyl účastníkem a které bylo vedeno na návrh žalobce proti soudci J. K., přičemž není vyloučeno, že žalovaný 1) může (a bude) ovlivňovat i soudce v tomto řízení vedeném proti němu samotnému. S tímto návrhem souhlasil též žalovaný 4).

O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , a že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze jako nepřípustné nepřihlíží. Nejvyšší soud vycházel z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze účinného od 1. 3. 2019, podle kterého věci napadlé senátu 1 Co do 31. 12. 2017 projednává a rozhoduje senát 3 Co ve složení JUDr. Ivona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek, a podle kterého je žalovaný 1) soudcem Vrchního soudu v Praze působícím na úseku trestním a od 1. 1. 2019 je současně místopředsedou jmenovaného soudu na úseku trestním. Výše jmenovaní soudci se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k účastníkům, jejich zástupcům a k věci, jenž by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti, a uvedli, že se žalovaným 1) nejsou v žádném kontaktu (JUDr. Ivana Svobodová), příp. že jejich vztah k žalovanému 1) je vztahem výlučně kolegiálním (Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek). Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud s odkazem na svou předchozí judikaturu uzavřel, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávané věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, a dále dodal, že za vztah nepřekračující pracovně kolegiální rámec lze považovat i vztah soudce k jeho kolegovi, který je místopředsedou soudu, není-li pověřen řízením úseku, na kterém soudce působí. Uzavřel též, že z tvrzení žalobce o zasahování žalovaného 1) do správního řízení nelze dovodit, že by dotčení soudci byli náchylní k eventuelnímu ovlivňování a že by k němu mělo dojít. Důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu proto neshledal. Námitku směřující proti dalším soudcům občanskoprávního úseku Vrchního soudu v Praze shledal za úkon, který není v řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží ( ), neboť požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu.

V podání ze dne 23. 9. 2019 žalobce opětovně vyjádřil názor, že Vrchní soud v Praze není soudem, který by bez důvodných pochybností mohl nestranně a nepodjatě rozhodovat o věci. Uvedl, že obecně nezpochybňuje nezávislost a nestrannost členů odvolacího senátu JUDr. Jiřího Macka, Mgr. Jiřího Čurdy, JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., a JUDr. Yvony Svobodové. Zdůraznil, že o otázce jejich případného vyloučení rozhodoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. -229, avšak v mezidobí se žalovaný 1) stal místopředsedou Vrchního soudu v Praze a není již pouhým „zástupcem místopředsedy vrchního soudu“, a s poukazem na způsob řešení podnětu Spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun ze dne 29. 3. 2019 k podání kárného návrhu na předsedu senátu (trestního úseku) Vrchního soudu v Praze J. L. předsedou Vrchního soudu v Praze a žalovaným 1) vyjádřil přesvědčení, že žalovaný 1) „dál zneužívá úřední funkce soudního funkcionáře k tomu, aby kryl prohřešky podřízených soudců … a vytvářel si tak v řadách podřízených soudců jemu zavázané profesní přátele, kterým může být zatěžko rozhodovat nestranně a nepodjatě v případech, na které J. S. ukáže prstem … nota bene v takových, které se ho osobně týkají a ve kterých je on sám žalován pro svoje nemravné a/nebo nezákonné jednání“. Žalobce odkázal též na skutečnost, že v trestní věci soudce Vrchního soudu v Praze I. E. projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. Nejvyšší soud (usnesením ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. ) rozhodl o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze pro řízení o opravných prostředcích a přikázal ji k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

Soudci JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., se k opětovně vznesené námitce podjatosti vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k věci, účastníkům a jejich zástupcům, jenž by zakládal pochybnosti o jejich nestrannosti, a že k osobě žalovaného 1) mají vztah výlučně kolegiální.

Jelikož byla Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému předložena již opakovaná námitka podjatosti (ze dne 23. 9. 2019), bylo třeba nejprve posoudit, zda žalobce v této opakované námitce uplatnil stejné okolnosti, o nichž bylo Nejvyšším soudem již rozhodnuto, či zda uplatnil okolnosti jiné.

Byť v předchozí námitce podjatosti žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaný 1) vykonává funkci soudce a současně zástupce místopředsedy Vrchního soudu v Praze pro úsek trestního soudnictví, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , vycházel ze stavu, který existoval v době jeho vydání, kdy žalovaný 1) kromě funkce soudce na trestním úseku již vykonával i funkci místopředsedy Vrchního soudu v Praze pro úsek trestního soudnictví (tyto funkce ostatně vykonává dosud, jak je zřejmé z rozvrhu práce jmenovaného soudu ve znění účinném od 2. 1. 2020). Námitka žalobce spočívající v tom, že je důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (relevantně pouze těch, kteří mají podle rozvrhu práce tohoto soudu věc projednat a rozhodnout), neboť žalovaný 1) vykonává funkci místopředsedy tohoto soudu pro úsek trestního soudnictví, což může ovlivnit soudce projednávající danou věc, tedy již byla posouzena v citovaném usnesení Nejvyššího soudu. Právě skutečnost, že žalovaný 1) vykonává funkci místopředsedy Vrchního soudu na jiném úseku soudu, na kterém nepůsobí soudci, jež mají tuto věc projednat a rozhodnout, a že tito soudci mají k žalovanému 1) vztah nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, byla podle odůvodnění citovaného usnesení rozhodující pro závěr, že není důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud tedy shledal, že okolnosti uplatněné v opakované námitce podjatosti již byly pravomocně projednány, a proto opětovná námitka podjatosti nemůže být znovu projednána pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na https://nalus.usoud.cz). Nejvyšší soud proto řízení o návrhu žalobce ze dne 23. 9. 2019 na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. a zastavil.

Pro úplnost lze dodat, že odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. , nelze považovat za novou okolnost, v níž by žalobce spatřoval důvody pochybnosti o nepodjatosti soudců v projednávané věci, ale za vyjádření jeho právního názoru na posouzení otázky důvodných pochybností o nepodjatosti soudců. Tento odkaz je navíc nepřípadný. Skutkové okolnosti tam projednávané věci byly významně odlišné, neboť šlo o údajnou trestnou činnost soudce působícího na úseku trestního soudnictví Vrchního soudu v Praze (přímého kolegy z téhož úseku soudu), jež se měla být spáchána právě na půdě tohoto soudu, a též svědci ve věci byly činní právě u jmenovaného soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu