Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3006/2019

26 Cdo 3006/2019-540

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně RESIDOMO, s.r.o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO: 05253268, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalovaným 1/ J. Š. a 2/ O. Š., oběma bytem XY, o určení výše nájemného z bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2019, č. j. -515, takto:

se zastavuje

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově (soudu prvního stupně) ze dne 29. února 2016, č. j. -360, podali žalovaní odvolání. Při odvolacím jednání dne 12. dubna 2019 vyslechl Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) znalce z ustanoveného znaleckého u a usnesením ze dne 18. dubna 2019, č. j.

-515

,

přiznal znaleckému u na znalečném tam specifikovanou částku.

Žalovaný (odvolatel) doručil dne 16. května 2019 odvolacímu soudu podání označené jako „odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí o znalečném za účast na jednání“, v němž se odvolal proti citovanému usnesení odvolacího soudu, které je – podle jeho mínění – „nutno považovat za rozhodnutí soudu prvního stupně“. K dotazu odvolacího soudu v podání ze dne 19. srpna 2019 pak mimo jiné sdělil, že mínil skutečně podat odvolání proti „rozhodnutí Krajského soudu v Ostravěze dne 18. 4. 2019, č. j. -515“, a že trvá na tom, že citované rozhodnutí je nutno považovat za rozhodnutí soudu prvního stupně.

Usnesení, kterým odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o znalečném ( a 4 ve spojení s , , ve znění účinném od 30. září 2017 – dále jen „ “), není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu , nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení; jde tudíž o rozhodnutí odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu z 26. února 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 102/1998 časopisu Soudní judikatura, a dále usnesení téhož soudu z 23. října 2018, sp. zn. , či ze 17. června 2019, sp. zn. ).

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští. proto ani neupravil funkční příslušnost k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být řízení vždy zastaveno (srov. větu první ). Ustálená soudní praxe přitom dovodila, že řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. května 2001, sp. zn. , či z 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod č. 85/2001 a 139/2002 časopisu Soudní judikatura).

Nejvyšší soud proto řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2019, č. j. -515, zastavil ( ve spojení s ).

Pro úplnost pak dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení; citované usnesení, vydané v průběhu odvolacího řízení, totiž nelze podřadit pod ustanovení (nejde o rozhodnutí, jímž se končí odvolací řízení) a nepatří ani mezi rozhodnutí taxativně vypočtená v

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a věty první a o skutečnost, že v poměru mezi žalobkyní a žalovanou žádné náklady v tomto řízení nevznikly, přičemž žalobkyni zde nevznikly ani žádné (prokazatelné) náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti odvolateli.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 1. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu