Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3924/2019

28 Cdo 3924/2019-573

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) A. R., narozené XY, bytem XY, a b) J. R., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, za účasti 1) K. S., narozeného XY, bytem XY, 2) M. P., narozené XY, bytem XY, a 3) Výzkumného u živočišné výroby, v.v.i., identifikační číslo osoby 00027014, se sídlem v Praze 10, Přátelství 815, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 – Vinohrady, Ondříčkova 16, o určení vlastnictví oprávněné osoby k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání účastníka 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2018, č. j. -480, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně a účastníci 1) a 2) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 10. 4. 2018, č. j. -444, v rozsahu části jeho výroku pod bodem I, odstavec 2, jímž byla určena lhůta k vrácení kupní ceny, a rozhodl, že se daný výrok (jeho část) „vypouští“ (výrok I); zbylými výroky rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky II a III), o nákladech státu (výrok IV) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V).

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním účastník 3), Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. (dále též jako „dovolatel“), ve výroku pod bodem I; přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (z níž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ). Přitom namítá, že odvolací soud nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a jako odvolatele jej ani nevyzval k doplnění odvolacích důvodů ve vztahu ke zbylé části napadeného výroku rozhodnutí, jíž bylo rozhodnuto o vydání nemovitých věcí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “); k tomu srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (a jež nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v ), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Na řešení dovolatelem nastolené otázky procesního práva (procesních důsledků vadného odvolání, jež neobsahuje odvolací důvody / /), rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, jestliže odvolací soud – vycházeje z obsahu odvolatelem provedeného procesního úkonu (odvolání) – učinil závěr, že odvoláním účastník 3) napadl rozsudek soudu prvního stupně toliko v části výroku pod bodem I odst. 2, spolu s výroky III a IV, jimiž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud tedy neposoudil podané odvolání jako vadné, jež by postrádalo uvedení odvolacích důvodů (ve vztahu k dalším výrokům, které – dle závěru odvolacího soudu nebyly napadeny a jež proto nelze přezkoumat) a rozhodnutí tudíž nezávisí ani na řešení procesní otázky, jak naložit s takto vadným odvoláním (namítá-li současně dovolatel, že bylo povinností soudu činit úkony směřující k odstranění případných vad odvolání ve smyslu a ).

Rozhodnutí proto není v kontradikci ani s dovolatelem odkazovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu, s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , v němž dovolací soud, krom jiného, současně připomněl, že absence odvolacího důvodu (v případě odvolání směřujícího proti rozsudku či usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé) představuje odstranitelnou vadu odvolání, o jejíž nápravu je soud povinen se pokusit postupem podle

K vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přitom dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání nezakládají (k tomu srov. i ustanovení věty druhé , dle nějž „dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a “).

Namítá-li tedy dovolatel, že odvolací soud nevyčerpal celý předmět odvolacího řízení (že nesprávně posoudil rozsah, v němž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno odvoláním, a nepodrobil tak odvolacímu přezkumu část výroku I o vydání nemovitých věcí žalobkyním), vystihuje tím právě vadu řízení (zmatečnost) podle (k tomu přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 59/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bezcenná je pak i dovolatelem současně uplatněná argumentace (nadto bez vytčení kvalifikované otázky hmotného práva a hledisek přípustnosti dovolání) týkající se hmotněprávního aspektu věci – rozhodnutí soudu prvního stupně o vydání nemovitých věcí oprávněné osobě, které odvolací soud nepřezkoumával.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání účastníka 3) bylo odmítnuto a kdy k nákladům k náhradě oprávněných žalobkyň, jež se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřily k dovolání, patří odměna advokáta v částce celkem 4.960 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální sazbou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.104,60 Kč. Účastníkům 1) a 2) pak v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 1. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu