Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4099/2019

21 Cdo 4099/2019-159

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. Š., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Žamberku, 28. října č. 160, proti žalovanému J. K., podnikateli se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, Náměstí Gen. Knopa č. 837, o 176 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2019 č. j. -113, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2019 č. j. -113 není podle ustanovení přípustné, neboť žalovaný v něm vymezuje právní otázku (zda nezahájení podnikatelské činnosti, k níž se měl upínat sjednaný druh práce, zaměstnavatelem v době vzniku pracovního poměru způsobuje absolutní neplatnost uzavřené pracovní smlouvy), na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; soudy se v projednávané věci, v níž byla předmětem řízení náhrada mzdy žalobkyně za dobu od 1. 2. 2017 do 16. 7. 2017 z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, otázkou neplatnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2016 z důvodu nezahájení podnikatelské činnosti žalovaným nezabývaly a rozhodnutí odvolacího soudu proto nespočívá na právním posouzení věci, které by vyplývalo z jejího vyřešení.

Dovolatel ve svém dovolání namítá, že soudy pochybily, když se nezabývaly otázkou platnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2016, a dovozuje, že pracovní smlouva ze dne 1. 12. 2016 od samého počátku „představovala právní jednání s předmětem (obsahem) nemožného plnění“, a že je proto absolutně neplatným právním jednáním ve smyslu ustanovení . Argumentace žalovaného v dovolání týkající se otázky platnosti pracovní smlouvy je však založena výhradně na skutečnostech (tvrzení, že pracovní smlouva datovaná dnem 1. 12. 2016 byla mezi účastníky řízení uzavírána v době, kdy nebylo vůbec jisté, zda žalovaný započne podnikatelskou činnost, k níž se měl sjednaný druh práce žalobkyně upínat, vykonávat, neboť v době uzavření pracovní smlouvy se pouze rýsovala pro žalovaného možnost začít tuto podnikatelskou činnost provozovat, že pracovní smlouva tak byla mezi účastníky uzavírána na bázi pouhé pravděpodobnosti započetí podnikatelské činnosti žalovaným, přičemž tato pravděpodobnost započetí podnikatelské činnosti žalovaným byla velmi nízká, že žalobkyně o této okolnosti velmi dobře věděla a že žalovaný předmětnou podnikatelskou činnost nezačal nikdy vyvíjet), které dovolatel nepřípustně (srov. ) uplatnil až v dovolání. V průběhu řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem žalovaný nečinil sporným, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2016 vznikl mezi účastníky řízení pracovní poměr; jeho obrana spočívala v tom, že dovozoval, že pracovní poměr mezi účastníky skončil na základě jejich dohody dříve, než uvedla žalobkyně, přičemž soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí s jeho uplatněnými námitkami náležitě vypořádaly.

Dovolací soud ostatně již dříve ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím [zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“)] ve své judikatuře dovodil, že v případě pracovního poměru, který je jedním ze základních pracovněprávních vztahů (srov. větu druhou ) a jehož podstatou je pracovní závazek vymezený v ustanovení a b) , tedy závazek zaměstnance vykonávat sjednanou práci a jemu odpovídající povinnost zaměstnavatele sjednanou práci přidělovat a platit za její výkon mzdu nebo plat, mohou nastat a také často nastávají (jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele) skutečnosti, které způsobují, že zaměstnanec nemůže plnit pracovní závazek spočívající ve výkonu práce, a činí toto plnění nemožným; proto s těmito překážkami počítá a s ohledem na ochranné funkce pracovního práva, jež našly svůj výraz v základních zásadách pracovněprávních vztahů [srov. zejména a b) ve znění účinném do 31. 12. 2013 a s účinností od 1. 1. 2014 a b) ], jejich výskyt neřeší způsobem, ze kterého by bylo možné dovozovat neplatnost pracovní smlouvy podle ustanovení obč. zák. (v případě počáteční nemožnosti plnění) nebo zánik závazku podle ustanovení až 577 obč. zák. (v případě následné nemožnosti plnění). Bez ohledu na to, zda tu byly již v době uzavření pracovní smlouvy, nebo zda nastaly až v průběhu pracovního poměru, s nimi spojuje změnu (srov. úpravu převedení zaměstnance na jinou práci v ustanovení ) nebo – v případě krátkodobé či dočasné nemožnosti plnění – dočasnou suspenzi pracovního závazku (srov. úpravu překážek v práci v ustanoveních až 210 ) [srov. například dovolatelem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. , uveřejněný pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 2019, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2018 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2019].

Protože námitky uplatněné žalovaným nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení , Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu