Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
87026.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 117/15
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti PharmDr. Luďka Konvičky, zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2014 sp. zn. 1 To 582/2014 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil shora označené rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva.
Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2014 č. j. 2 KZN 4075/2012-228, jímž zamítl jeho žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků ze dne 8. 8. 2014 (jmenovitě na bankovních účtech v souhrnné výši 2 100 000 Kč).
Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě zdůrazňuje, že dosud nebylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání, přestože jím údajně spáchaná trestná činnosti je již téměř tři roky prošetřována. V této souvislosti a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu připomíná, že zajištění finančních prostředků nemůže trvat libovolně dlouhou dobu, neboť je tím zasahováno do základního práva vlastnit majetek. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení přitom není dle stěžovatele zřejmé, které konkrétní důkazy mají zakládat stížnostním soudem akcentované zesílení důvodnosti podezření ze spáchání trestné činnosti; nadto stěžovatel namítá, že dosud nebyla nikterak relevantně určena výše škody, již měl svým trestným jednáním způsobit.
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníků a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Se stěžovatelem nutno v obecné rovině souhlasit potud, že prošetřování předmětné trestné činnosti - aniž by bylo vůči stěžovateli zahájeno trestní stíhání - trvá již vskutku dlouho, přičemž prizmatem hledisek přiměřenosti zásahu do práv podezřelého je nutno označit tuto dobu za hraniční, na což ostatně nepřímo poukazuje v odůvodnění napadeného usnesení i stížnostní soud. Současně však nelze ztrácet ze zřetele, že se má jít o trestnou činnost, prokazovanou na základě velkého množství svědeckých výpovědí (1.722 osob) obsažených v rozsáhlém spisovém materiálu (48 svazcích).
Z hlediska limitů ústavněprávního přezkumu je pak namístě rovněž připomenout, že zajištění majetkových hodnot ve smyslu ustanovení § 79a tr. řádu nepředstavuje institut, v důsledku jehož aplikace by docházelo k odejmutí (propadnutí) finančních prostředků stěžovatele, neboť jde toliko o (dočasné) omezení dispozičního práva k nim, a stěžovatel může opakovaně (a kdykoli) žádat o zrušení tohoto zajištění (srov. závěry zamítavého nálezu ze dne 25. 11. 2014
sp. zn. II. ÚS 2823/13
).
Přesto i "pouhé" omezení dispozičního práva, má-li trvat nepřiměřeně dlouho, je způsobilé via facti zasáhnout do vlastnického práva podezřelého.
Intenzita tohoto zásahu byla v dané věci snížena usnesením Krajského státního zastupitelství - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2014 č. j. 2 KZN 4075/2012-288, kterým do výše 500 000 Kč bylo zajištění finančních prostředků na účtu stěžovatele zrušeno.
Ústavní soud nicméně sdílí apel adresovaný krajským soudem policejnímu orgánu, aby v zájmu šetření základních práv maximálně urychlil vyšetřování inkriminované trestné činnosti; případné další posuzování stěžovatelovy žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků bude také odvislé od zdůvodnění, proč se tak nestalo.
Na podkladě řečeného je namístě závěr, že se stěžovateli - pro tentokrát - zásah do ústavně zaručených základních práv doložit nezdařilo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než posoudit ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu