Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4682/2018

30 Cdo 4682/2018-327

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobců a) Z. M., narozeného XY a b) A. M., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně 123, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 064 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodníhosoudu pro Prahu 2, pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městskéhosoudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. -296, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. 11. 2017, č. j. -262, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobců o zaplacení částky 1 064 000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Uvedené částky se žalobci domáhali jako náhrady škody (ušlého zisku), která jim měla vzniknout tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích při rozhodování o návrhu žalobce a) na omezení, resp. zrušení zajištění nároku poškozené v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze proti žalobci a) pod sp. zn. nemohli zajištěné prostředky ve výši 19 000 000 Kč investovat do směnkového programu J&B Bank a. s. s výnosem (úrokem 4,8 % p. a.) za dobu od 1. 10. 2013 do 30. 6. 2014 ve výši 684 000 Kč a do poskytnutí úvěru společnosti EURO DEVELOPMENT CENTRAL BOHEMIA, a. s. s výnosem (úrokem 8 % p. a.) za dobu od 1. 7. 2014 do 30. 9. 2014 ve výši 380 000 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu, pouze jeho výrok I v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v plném rozsahu, napadli žalobci včasným dovoláním.

Žalovaná považovala napadené rozhodnutí za správné a navrhovala, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Otázka „zda nebýt škodné události by při pravidelném běhu věcí došlo na straně žalobců k zamýšlenému zisku“, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud (ve shodě se závěry soudu prvního stupně) přihlédl k tomu, že „ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala, tedy že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup“ a „že odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z úroků z peněz, který by byl na účet poškozeného za normálních okolností připsán, by mohla přicházet do úvahy jen tehdy, pokud by poškozenému v důsledku škodné události nebylo umožněno po určitou dobu disponovat se svými penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito finančními prostředky za normálního běhu okolností dosáhl; to však jen za předpokladu, bylo-li by prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl mít tyto peníze úročeny u některé z bank, tedy že takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí“ (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , a ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. , citované soudy obou stupňů).

Žalobci prostřednictvím svých námitek nezpochybňují právní závěry výše citované, mají však za to, že citovaná rozhodnutí vychází z naprosto odlišného skutkového základu, neboť v nich byl dovozován ušlý zisk hypoteticky, a jsou přesvědčeni, že v projednávané věci naopak tvrdili a prokazovali, jaké zcela konkrétní investiční nástroje v rozhodné době využívali ke zhodnocení zbytných peněžních prostředků, jakého zisku dosahovali a že nemůže být sebemenších pochyb o tom, že by i zajištěné prostředky použili k investicím. Tím však ve skutečnosti zpochybňují správnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením důkazů o investicích jiných volných finančních prostředků žalobců do směnek či formou poskytnutí úvěru, jak jej učinil soud prvního stupně, a uzavřel, že tyto důkazy neprokazují, že by byly investovány též zajištěné finanční prostředky, pokud by s nimi mohli žalobci v uvedené době disponovat, tedy že by investování i těchto finančních prostředků bylo „důvodným očekáváním s ohledem na pravidelný běh událostí“. Zpochybněním skutkových zjištění vyplývajících z hodnocení důkazů však přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním. Pouhý odlišný názor žalobců na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě, zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností (pravidelného běhu událostí), není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů ( ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. ).

Namítají-li dovolatelé, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud (a též soud prvního stupně) nezabýval skutečnostmi svědčícími o tom, jaký byl v poměrech žalobců obvyklý běh událostí, není tato námitka případné vady řízení způsobilá založit přípustnost dovolání. Vady řízení samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je podle ustanovení toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Navíc lze k této námitce konstatovat, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalobců nebyly.

K doplnění dovolání ze dne 21. 1. 2019, které bylo zasláno do datové schránky Nejvyššího soudu téhož dne, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť žalobci tak učinili až po uplynutí lhůty k dovolání (srov. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. 1. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu