Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3A494E26CB9691D1C125853A001D9815.html
HTML · 18.22 KB
No categories available
30 Cdo 4682/2018
30 Cdo 4682/2018-327
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobců a) Z. M., narozeného XY a b) A. M., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně 123, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 064 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodníhosoudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 20 C 70/2015 , o dovolání žalobců proti rozsudku Městskéhosoudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 54 Co 139/2018 -296, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. 11. 2017, č. j. 20 C 70/2015 -262, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu žalobců o zaplacení částky 1 064 000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Uvedené částky se žalobci domáhali jako náhrady škody (ušlého zisku), která jim měla vzniknout tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích při rozhodování o návrhu žalobce a) na omezení, resp. zrušení zajištění nároku poškozené v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze proti žalobci a) pod sp. zn. 3 T 11/2010 nemohli zajištěné prostředky ve výši 19 000 000 Kč investovat do směnkového programu J&B Bank a. s. s výnosem (úrokem 4,8 % p. a.) za dobu od 1. 10. 2013 do 30. 6. 2014 ve výši 684 000 Kč a do poskytnutí úvěru společnosti EURO DEVELOPMENT CENTRAL BOHEMIA, a. s. s výnosem (úrokem 8 % p. a.) za dobu od 1. 7. 2014 do 30. 9. 2014 ve výši 380 000 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu, pouze jeho výrok I v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v plném rozsahu, napadli žalobci včasným dovoláním.
Žalovaná považovala napadené rozhodnutí za správné a navrhovala, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř. “).
Otázka „zda nebýt škodné události by při pravidelném běhu věcí došlo na straně žalobců k zamýšlenému zisku“, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud (ve shodě se závěry soudu prvního stupně) přihlédl k tomu, že „ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala, tedy že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se skutečně dostavil, jestliže by tomu nezabránila škodná událost, tj. nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup“ a „že odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z úroků z peněz, který by byl na účet poškozeného za normálních okolností připsán, by mohla přicházet do úvahy jen tehdy, pokud by poškozenému v důsledku škodné události nebylo umožněno po určitou dobu disponovat se svými penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito finančními prostředky za normálního běhu okolností dosáhl; to však jen za předpokladu, bylo-li by prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl mít tyto peníze úročeny u některé z bank, tedy že takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí“ (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013 , a ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3210/2012 , citované soudy obou stupňů).
Žalobci prostřednictvím svých námitek nezpochybňují právní závěry výše citované, mají však za to, že citovaná rozhodnutí vychází z naprosto odlišného skutkového základu, neboť v nich byl dovozován ušlý zisk hypoteticky, a jsou přesvědčeni, že v projednávané věci naopak tvrdili a prokazovali, jaké zcela konkrétní investiční nástroje v rozhodné době využívali ke zhodnocení zbytných peněžních prostředků, jakého zisku dosahovali a že nemůže být sebemenších pochyb o tom, že by i zajištěné prostředky použili k investicím. Tím však ve skutečnosti zpochybňují správnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením důkazů o investicích jiných volných finančních prostředků žalobců do směnek či formou poskytnutí úvěru, jak jej učinil soud prvního stupně, a uzavřel, že tyto důkazy neprokazují, že by byly investovány též zajištěné finanční prostředky, pokud by s nimi mohli žalobci v uvedené době disponovat, tedy že by investování i těchto finančních prostředků bylo „důvodným očekáváním s ohledem na pravidelný běh událostí“. Zpochybněním skutkových zjištění vyplývajících z hodnocení důkazů však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. založit nelze, neboť dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Pouhý odlišný názor žalobců na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě, zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností (pravidelného běhu událostí), není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2588/2016 , proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1840/18 ).
Namítají-li dovolatelé, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud (a též soud prvního stupně) nezabýval skutečnostmi svědčícími o tom, jaký byl v poměrech žalobců obvyklý běh událostí, není tato námitka případné vady řízení způsobilá založit přípustnost dovolání. Vady řízení samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ), což v projednávané věci není naplněno. Navíc lze k této námitce konstatovat, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014 ), což v případě žalobců nebyly.
K doplnění dovolání ze dne 21. 1. 2019, které bylo zasláno do datové schránky Nejvyššího soudu téhož dne, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť žalobci tak učinili až po uplynutí lhůty k dovolání (srov. § 242 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Pavel Simon předseda senátu