Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1888/2019

28 Cdo 1888/2019-1293

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. Š.,nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Krátká 143, proti žalovanému R. G. O., nar. XY,bytem XY, zastoupenému Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, o 221.626 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. července 2018, č. j. -1239, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 10. 4. 2017, č. j. -1153, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. -1157, uložil žalovanému zaplatit žalobci shora uvedenou částku s 12% úrokem z prodlení ode dne 20. 3. 1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok II.) Následným usnesením pak rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Po kasaci svého dřívějšího rozhodnutí usnesením odvolacího soudu tak nyní vyhověl požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému dostalo zhodnocením jeho domu v důsledku stavebních prací žalobcem provedených, aniž by mezi nimi byla uzavřena řádná smlouva o dílo. Výši bezdůvodného obohacení stanovil soud jako rozdíl ceny nemovitosti před realizací prací a po ní, vyšed z revizního posudku zpracovaného společností Statikum doplněného o výslech znalce. Současně dospěl k závěru, že od okamžiku dokončení prací byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, pročež žalobci přiznal příslušenství od výše uvedeného data.

K odvolání žalovaného přezkoumal zmíněné rozhodnutí Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, jenž je rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. -1239, v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení 221.626 Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 5. 2000 do zaplacení, potvrdil (výrok I.), ve zbylé části výroku I. je změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu i účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud se po doplnění dokazování dalším výslechem znalce Ing. Pavla Pejchala ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran vzniku bezdůvodného obohacení i jeho výše, přičemž pokládal za přiléhavé vycházet z revizního znaleckého posudku, jenž dostál formálním i obsahovým náležitostem vyžadovaným právními předpisy. Kvitoval rovněž postup okresního soudu, jenž vázán žalobním petitem vyhověl požadavku žalobce toliko v uplatněné výši 221.626 Kč. Pochybení soudu prvního stupně shledal pouze ve vztahu k rozhodnutí o úrocích z prodlení. V případě bezdůvodného obohacení je totiž dlužník povinen žalobci plnění poskytnout až den po té, co je o ně věřitelem požádán. Úsudek okresního soudu proto korigoval stran období, za něž bylo příslušenství žalované částky přiznáno, jakož i ohledně výše úroku z prodlení.

Proti tomuto rozsudku (posuzováno dle obsahu ovšem nikoli proti té jeho části, jíž bylo prvoinstanční rozhodnutí změněno) podal dovolání žalovaný brojící zejména proti reviznímu znaleckému posudku stěžejnímu pro úsudek nalézacích soudů. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. namítá jeho dílčí nedostatky i nesplnění zadání a preferuje závěry v pořadí prvního z předložených znaleckých posudků vyhotoveného Ing. Dufkou. Nesouhlasí s podklady, z nichž znalec vycházel, a vytýká mu též, že nepřípustně nahrazoval činnost příslušející výlučně soudu, který přistoupil k prostému převzetí jeho konkluzí. Pochybení pak spatřuje rovněž v nedostatečném hodnocení konkrétních důkazů, či jejich neprovedení a nevypořádání se s některými tvrzeními stran. Závěrem navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno rádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou ve smyslu , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání přípustné není.

Dovolací argumentace žalovaného se omezuje toliko na kritiku kvality i samotných závěrů znaleckého posudku, případně nesouhlasí s jejich aprobací nalézacími soudy, jakož i s jejich postojem k ostatním důkazním prostředkům. Dovolatel tak formuluje námitky výhradně skutkového charakteru, respektive zpochybňuje hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů. Z uvedeného ovšem na přípustnost dovolání usuzovat nelze, poněvadž Nejvyššímu soudu ve smyslu ustanovení , a nepřísluší přezkoumávat skutková zjištění, případně revidovat hodnocení v řízení provedených důkazů (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , jakož i další v něm uváděná rozhodnutí, obecně viz též jeho usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost lze pak poukázat i na konstantní judikaturu vyjadřující se k problematice specifik znaleckého posudku jako důkazního prostředku ( ) i limitům jeho přezkumu soudem, akcentující skutečnost, že soudy nedisponující zpravidla odbornými znalostmi nejsou kompetentní k přezkumu věcné správnosti znaleckého posudku, či k nahrazování jeho názorů vlastními. Řečené však neznamená, že by soud výsledek znaleckého zkoumání měl bez dalšího přejímat, nýbrž může znalci, má-li o jeho poznatcích pochybnosti, uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil, či jinak eliminoval jeho nedostatky, popřípadě může zadat vypracování posudku nového, respektive revizního (k tomu viz blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , a judikaturu v něm zmiňovanou včetně jeho rozsudku ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. ). Ani zde připomenutým tezím ustálené rozhodovací praxe se napadené rozhodnutí nepříčí, přistoupil-li odvolací soud k výslechu znalce, při němž došlo k vyjasnění eventuálních nesrovnalostí stran znaleckého nálezu.

Konečně ani ve vztahu k nyní posuzované kauze nepřípadný poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , v němž by snad bylo lze spatřovat výtku odklonu odvolacího soudu od judikatury soudu dovolacího, přípustnost dovolání založit nemůže. Dle citovaného rozhodnutí se dovolateli podařilo úspěšně uplatnit dovolací důvod ve smyslu dřívější právní úpravy (konkrétně podle ve znění účinném před novelou provedenou ), který míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu. Obdobný dovolací důvod ovšem podle aktuálně rozhodné právní úpravy dovolateli nesvědčí (viz shora). V něm vyřčeným závěrům ohledně hodnocení znaleckého posudku se nadto napadené rozhodnutí nikterak nepříčí.

Brojí-li pak žalovaný rovněž proti nákladovým výrokům, není dovolání v uvedeném rozsahu přípustné již se zřetelem k ustanovení , nehledě na absenci jakékoliv dovolací argumentace v tomto směru.

Ze shora vylíčeného je tedy zjevné, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nerozhodl, přičemž dovolatel neformuloval jiný důvod, pro který by bylo možné na jeho podání pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu