Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 7/2019

21 Cul 7/2019-72

USNESENÍ

Odůvodnění:

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 4. 2019, č. j. -38, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, podaná žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2000, č. j. -21, podala navrhovatelka odvolání. Věc byla soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 5. 2019 a je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. .

Dne 30. 4. 2019 doručila navrhovatelka Vrchnímu soudu v Praze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který odůvodnila dosavadní délkou řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 6. 2019, č. j. – 7 návrh navrhovatelky zamítl jako zjevně nedůvodný, neboť potřeba provedení navrhovaného procesního úkonu není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a spis s odvoláním žalované byl odvolacímu soudu předložen soudem prvního stupně teprve dne 6. 5. 2019 a logicky tak k průtahům v odvolacím řízení dojít nemohlo, přičemž pouhá obava z „budoucích možných průtahů“ určení lhůty k provedení procesního úkonu neumožňuje.

Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 8. 12. 2019 se navrhovatelka, zastoupena opatrovníkem, opakovaně domáhá, aby Nejvyšší soud „určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu pro provedení procesního úkonu“. Návrh nijak neodůvodnila.

K výzvě Nejvyššího soudu, učiněné usnesením ze dne 10. 1. 2020, č. j. – 66, navrhovatelka návrh doplnila tak, že „návrh na provedení procesního úkonu se týká nařízení jednání Vrchního soudu v Praze ve věci samé o podaném odvolání žalované v řízení vedeném pod č. j. o žalobě pro zmatečnost“.

Pověřený člen senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Michal Mědílek se k návrhu vyjádřil tak, že k žalovanou namítaným průtahům v odvolacím řízení nedochází, neboť u odvolacího soudu se nachází větší počet dosud nevyřízených věcí, v nichž bylo odvolání podáno dříve než v předmětné věci. Nařízení jednání lze ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. očekávat ve druhém čtvrtletí roku 2020.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu ( část věty před středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 20. 12. 2019, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

V usnesení ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, Nejvyšší soud vyslovil názor, že návrhem podle ustanovení , o soudech a soudcích, se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná. Vzhledem k uvedenému je návrh na určení lhůty k „nařízení jednání“ zjevně nedůvodný; Vrchní soud v Praze má právo i povinnost bez ovlivňování zvenčí uvážit svůj další procesní postup v odvolacím řízení rovněž z toho hlediska, zda ve věci přichází v úvahu nařízení jednání, jak to požaduje žalovaná, anebo zda neshledává podmínky pro nařízení jednání a jsou zde podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání.

Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a , neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 2. 2020

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu