Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Nd 500/2019

20 Nd 500/2019-182

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30, proti žalovaným 1) Střechy OBB, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Frýdecká č. 793, identifikační číslo osoby 25934988, zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, a 2) K & K HEIP, spol. s r. o., se sídlem v Pelhřimově, Sadová č. 1103, identifikační číslo osoby 45023000, o zaplacení 561 394 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 6. 11. 2019 žalovaná 1) navrhla, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě, neboť tento soud je pro ni, s ohledem na její sídlo a těžiště obchodních aktivit v Moravskoslezském kraji, dostupnější a vedení řízení u něj je ekonomicky a časově výhodnější než u Okresního soudu v Pelhřimově, u kterého je řízení vedeno. Podle žalované 1) je vedení řízení u Okresního soudu v Pelhřimově účelovým postupem žalobkyně, neboť podala žalobu proti žalovaným 1) a 2) u Okresního soudu v Pelhřimově, který je obecným soud žalované 2), a v řízení vymáhá po žalovaných 1) a 2) samostatné a nesouvisející nároky. Námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Pelhřimově žalované 1) a její návrh na vyloučení věci k samostatnému řízení byly usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. 4. 2019, č. j. -115, zamítnuty. Podle žalované 1) po ní nelze spravedlivě požadovat, aby nesla zvýšené náklady řízení související s vedením řízení mimo obvod jejího obecného soudu, neboť je subjektem, který řízení neinicioval a který se v řízení účinně brání.

Žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Má za to, že žalovaná 1) svým návrhem účelově prodlužuje řízení a neuvádí ani neprokazuje žádné závažné a mimořádné skutečnosti, které by dostatečně odůvodnily přenesení příslušnosti. V řízení vymáhané nároky jsou nároky související, neboť jde o dlužnou úplatu za užívání konkrétní nemovité věci a žalobkyni není přesně znám vztah mezi žalovanými 1) a 2), včetně skutečností, zda úhrada nájemného byla či nebyla provedena a kdy žalovaná 2) ukončila užívání předmětné nemovitosti. Právo zvolit soud, u kterého bude řízení vedeno, má ze zákona žalobce, je-li zachována místní příslušnost alespoň u jednoho z žalovaných, proto bylo podání žaloby u Okresního soudu v Pelhřimově zákonným postupem.

Žalovaná 2) se k návrhu na delegaci vhodnou nevyjádřila.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Obecně přitom platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. ).

Důvody, jimiž žalovaná 1) zdůvodňuje svůj návrh na delegaci vhodnou, nejsou nikterak zásadní a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým důvodům lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě, bylo by to nepříznivé pro žalobkyni, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení jinému soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 1. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu