Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4031/2019

-382

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. S., narozené dne XY, bytem ve XY, proti žalované Správě železnic, státní organizaci, se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1003/7, IČO 70994234, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. června 2019 č.j. -337, takto:

I. Dovolání žalované seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21.6.2019 č.j. -337 ve výroku o věci samé podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatelka polemizuje se skutkovým zjištěním odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o tom, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že žalobkyně byla v době doručení výpovědi psychicky nezpůsobilá pro výkon práce výpravčí, a zpochybňuje způsob, jakým k němu odvolací soud dospěl], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Namítá-li dovolatelka, že soudy obou stupňů ve vztahu ke skutkové otázce, zda žalobkyně byla či nebyla ke dni dání výpovědi psychicky způsobilá pro výkon práce výpravčí, „neučinily odpovídající skutková zjištění“ a zamítly její návrh na ustanovení jiného znalce, potom přehlíží, že znalecký ústav, který byl soudem ustanoven za účelem přezkoumání správnosti závěrů psychologických vyšetření provedených A. V., J. P. a R. R., vycházel (mohl vycházet) jen z těch skutkových podkladů, jakými disponovali jmenovaní psychologové, neboť okruh těchto relevantních podkladů (důkazů), na jejichž základě by bylo možno usuzovat na psychický stav žalobkyně v době dání výpovědi, se v průběhu řízení nerozšířil (srov. sdělení praktických lékařů G. R. a M. P., ze kterých se podává absence jakýchkoli zdravotních záznamů vztahujících se k psychickému stavu žalobkyně v době výpovědi), a současně ani nelze tyto podklady doplnit jinak (srov. vyjádření znaleckéhou o tom, že z popisu současného psychického stavu žalobkyně nelze usuzovat na její psychický stav v době dání výpovědi). Závěr znaleckéhou o tom, že „z předložených posudků nelze učinit závěr o způsobilosti žalobkyně (ke dni dání výpovědi) vykonávat práci výpravčí“, proto za dané situace znamená, že žalovaná neprokázala své tvrzení o tom, že žalobkyně byla ke dni dání výpovědi psychicky nezpůsobilá pro výkon práce výpravčí. Jedná se přitom o výsledek dokazování, kdy podstatou tohoto procesu je hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ), které ovšem nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení

Z vyjádření žalované, že „nad rámec uvádí, že považuje za nesprávný též právní názor odvolacího soudu, který výrokem III. rozsudku uložil žalované povinnost hradit též náhradu nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost“, je zřejmé, že dovolatelka – i když to výslovně nezmiňuje – napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu rovněž v části, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není dovolání žalované přípustné [srov. ], a proto i v této části Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu