Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 1/2020

KSBR 31 INS XY 29 NSČR 1/2020-A-471

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. D., narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Real Estate Properties s. r. o., se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2/ Mariana Červeného - Reality a. p. s., se sídlem v Trenčianských Teplicích, Ľ. Podjavorinskej 171/12, PSČ 914 51, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 37132547, 3/ PERFECT INVEST, a. s., se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, 4/ V. D., narozené XY, bytem v XY, 5/ B. T., narozeného XY, bytem v XY, 6/ S. F., narozené XY, bytem v XY, 7/ M. T., narozeného XY, bytem v XY, 8/ A. L., narozeného XY, bytem v XY, 9/ V. P. Š., narozené XY, bytem v XY, 10/ P. Š., narozeného XY, bytem v XY, 11/ Z. Š., narozené XY, bytem v XY, 12/ K. M., narozené XY, bytem v XY, 13/ M. V., narozeného XY, bytem v XY, 14/ T. Ch., narozeného XY, bytem v XY, 15/ P. P., narozeného XY, bytem v XY, o návrhu šesté insolvenční navrhovatelky na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. XY, 2 VSOL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 13. března 2019 (A-355) navrhla šestá insolvenční navrhovatelka S. F. přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti. K důvodům, pro které je podle šesté insolvenční navrhovatelky vhodné přikázat věc jinému soudu, patří změna trvalého bydliště dlužníka do Prahy, okolnost, že „dlužník má živnostenské oprávnění v provozovně na adrese P.“, dále podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci M. H., soustředění dlužníkova majetku „v obvodu“ Vrchního soudu v Praze, jakož i okolnost, že řada obchodních společností, v nichž figuruje dlužník, je zapsána u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Olomouci, u nějž je věc vedena, a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána [ věta první , (dále jen „ “)].

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.

V tomto řízení rozhoduje Nejvyšší soud o návrhu na přikázání věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu nadřízeného o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně. Již s ohledem na předmět řízení (povahu návrhu, o kterém má Vrchní soud v Olomouci rozhodovat), je zřejmé, že věc nemůže být u Vrchního soudu v Praze rozhodnuta rychleji či hospodárněji, a to bez ohledu na umístění dlužníkova majetku, na to, zda dlužník změnil bydliště, zda podniká v místě obvodu jiného než insolvenčního soudu, či „figuruje“ v obchodních společnostech, které jsou zapsány u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Důvod prolomit výše popsané ústavní principy, tj. že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, neshledal Nejvyšší soud ani na základě další argumentace obsažené v návrhu na přikázání věci jinému soudu.

Je tomu tak proto, že důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. , usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. ).

Dovozuje-li tedy šestá insolvenční navrhovatelka důvod pro přikázání věci z důvodu vhodnosti též z toho, že soudce Vrchního soudu v Olomouci M. H. udržuje dlouholeté vztahy se soudkyní, o jejíž námitce má rozhodovat, získal z jiného insolvenčního řízení informace, které jsou relevantní i v insolvenčním řízení dlužníka, či se difamujícím způsobem vyjádřil o osobě dlužníka, je nutno zdůraznit, že prostředkem k prověření takových výhrad je námitka podjatosti konkrétního soudce. Tyto námitky již ostatně v insolvenčním řízení dlužník a někteří insolvenční navrhovatelé uplatnili, avšak bylo o nich rozhodnuto tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z rozhodování a projednání dané věci.

Jelikož Nejvyšší soud na základě tvrzených námitek neshledal důvody pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle , rozhodl, že se věc nepřikazuje jinému soudu k projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že dlužník v podání ze dne 6. ledna 2020 upozornil na „závažné vady doručování usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2019, č. j. 2 VSOL XY“, a navrhl, aby se Nejvyšší soud zdržel rozhodování o návrhu šesté insolvenční navrhovatelky na přikázání věci z důvodu vhodnosti do doby, dokud nebude vada doručování uvedeného rozhodnutí zhojena. Nesprávnost doručování spatřoval dlužník v tom, že uvedené usnesení nebylo podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), doručováno zvlášť dlužníku a ostatním věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení, jakožto osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat – vyjádřit se dle výzvy.

Námitka nesprávnosti doručování uvedeného rozhodnutí není důvodná a Nejvyššímu soudu tak nic nebránilo rozhodnout o návrhu na delegaci. Podle věty druhé mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Je tedy zřejmé, že v dané věci účastníci insolvenčního řízení neměli v řízení ničeho vykonat, bylo jen na jejich uvážení, zda se k podanému návrhu vyjádří. Výzvu k vyjádření k návrhu proto nebylo nutno doručovat účastníkům insolvenčního řízení zvlášť, jak nesprávně usuzuje dlužník.

Nadto nelze přehlédnout, že návrh na delegaci byl zcela zjevně nedůvodný, proto bylo usnesení, kterým Vrchní soud v Olomouci vyzval k vyjádření se k tomuto návrhu, nadbytečné. V konečném důsledku (v rozporu s ) došlo jen k tomu, že se oddálilo předložení věci Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému k rozhodnutí o návrhu na delegaci, a tím i rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Dne 7. ledna 2020 došlo Nejvyššímu soudu podání datované 6. ledna 2020 a označené jako „Námitka podjatosti M. P.“. K tomuto podání Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť jde o podání, které, ač formálně označeno jako podání dlužníka, nebylo nikým podepsáno ( věta první ). Navíc důvody uváděné v tomto podání o podjatosti jmenovaného soudce Nejvyššího soudu zjevně nesvědčí. Spatřuje-li dlužník podjatost v tom, že v pozici žalobce vede s předsedou senátu spor na ochranu osobnosti, pak s touto námitkou se Nejvyšší soud vypořádal již v usnesení ze dne 24. října 2018, sen. zn. . Rovněž námitka, že předseda senátu nesprávným úředním postupem poškodil zájmy dlužníka, když „systematicky odmítal zveřejňovat podání dlužníka v insolvenčním rejstříku“, nesvědčí o podjatosti předsedy senátu, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci ( ). Ke zjevně obstrukčnímu charakteru námitek podjatosti vznášených v řízení dlužníkem, srov. ostatně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. . Podání dlužníka datované 6. ledna 2020 zjevně jiný (než obstrukční) charakter též nemá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 1. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu