Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 99/2018

30 Cdo 99/2018-135

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) I. D., nar. XY, bytem XY, b) L. N., nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Bc. Štěpánem Štarhou, advokátem se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. -102, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2017, č. j. -95, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda podání (žaloba), z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají, představuje zjevně bezúspěšné uplatňování práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na řešení takto formulované právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud své rozhodnutí založil (mimo jiné) na úvaze, že v žalobě nejsou uvedeny „základní skutkové okolnosti“, a proto nejsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, což je řešení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva v souvislosti s „zcela nadsazenou a nereálnou“ výší žalované částky, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že se v dané věci o zřejmou bezúspěšnost jedná, neboť požadovaná výše plnění (2x 7 000 000 Kč z titulu „nesprávně vedeného řízení“ o jiné žalobě žalobců proti státu) neodpovídá skutkovým tvrzením (žalobci nekonkretizují, v čem má spočívat nesprávný úřední postup v odkazovaném řízení, a nevymezují žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno). Judikatura dovolacího soudu již dospěla ke shodnému řešení, že o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde (i) tehdy, je-li dán zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem (je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 108/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. .

K obsahu dovolání (podání datovaného dne 19. 10. 2017, č. l. 104), v nichž dovolatelé vymezili důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka povinného zastoupení, dovolací soud v souladu s nepřihlížel.

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu