Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2701/2018

30 Cdo 2701/2018-142

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce J. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 183 600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. -113, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 183 600 Kč jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé omezením jeho osobní svobody výkonem vazby v období od 28. 6. 1989 do 17. 1. 1990 v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin záškodnictví.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 8. 2015, č. j. , uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 183 600 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že se žaloba o zaplacení částky 183 600 Kč zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) včasné dovolání.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. -135, byl dovolatel vyzván, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč. Současně byl poučen, že nebude-li v uvedené lhůtě soudní poplatek zaplacen, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Výzva byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 4. 12. 2019. Dnem 19. 12. 2019 žalobci marně uplynula lhůta k zaplacení soudního poplatku.

Dovolatel na výzvu reagoval toliko podáním ze dne 18. 12. 2019, ve kterém sdělil, že otázka soudního poplatku byla s žalobcem řešena již soudem prvního stupně a bylo zohledněno osvobození podle , v platném znění. Z důvodu, že se na věc vztahuje osvobození přímo ze zákona a navíc již byla vyřešena soudem prvního stupně, požádal, aby soudní poplatek nebyl od žalobce vyžadován.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Postup a právní názor soudu prvního stupně, jakož i právní názor dovolatele byly dovolacímu soudu z obsahu spisu známy, protože se však s předestřeným právním názorem neztotožnil (v daném případě se o nárok podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nejedná, což vyplývá i ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ), postupem podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), sám dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyzval.

Podáním dovolání ze dne 6. 5. 2018 vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč.

Protože dovolatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za dovolání, přičemž ani k případnému zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty by nebylo možno přihlížet, dovolací soud řízení o dovolání proti napadenému rozsudku podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 1. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu