Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
2C7AA1A6BAEC5AFAC1258526001E3587.html
HTML · 14.62 KB
No categories available
33 Cdo 4137/2019
33 Cdo 4137/2019-262
USNESENÍ
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014 -155, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Akcentoval, že podání žalobce ze dne 5. 11. 2011, ze dne 12. 5. 2012 ani ze dne 31. 5. 2013 neobsahovala obligatorní náležitosti žalob na obnovu řízení a pro zmatečnost (§ 232 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž žalobce ani přes výzvu soudu nedostatky svých podání neodstranil; tyto vady brání pokračování v řízení.
Podáním ze dne 28. 5. 2014 žalobce (dále též „dovolatel“) obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014 -155; zároveň požádal o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Jelikož je dovolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce na výzvy soudu reaguje při nezměněných poměrech opakovanými žádostmi o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (např. věc Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 42 C 427/2014 , či nyní projednávaná věc Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 25 C 6/2010 ), bylo zbytečné jej opakovaně vyzývat, aby předložil plnou moc zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2014, č. j. 28 Co 149/2014 -155. Za dané situace zhodnotil otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015 , uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb. , čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ) – dále jen „o. s. ř. “.
V posuzovaném případě nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť z jeho strany jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Z obsahu spisu je bez dalšího nepochybné, že jeho opravný prostředek nemůže být úspěšný. Shora citovaná podání neobsahují zákonem stanovené náležitosti žalob na obnovu řízení a pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 232 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Se zřetelem k ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. z nich není zjistitelné, které věci se týká a co sleduje, absentuje v nich vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, neobsahují označení rozhodnutí, proti nimž směřují a které výroky rozhodnutí jsou žalobami dotčeny, jaké jsou konkrétní důvody pro obnovu řízení, nebo v čem zmatečnost spočívá, s tím, že tyto důvody nejsou konkrétně popsány, ani nejsou individualizovány skutečnosti, z nichž lze usoudit na včasnost žalob; z podání žalobce není patrné, čeho se domáhá.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř. o. s. ř. ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle § 138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení navrhovatele zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor odvolacího soudu, podle něhož žaloba trpí takovými vadami, které nebyly dovolatelem v soudem určené lhůtě odstraněny, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat.
Není tedy ani důvodu, aby pro dovolací řízení byl navrhovateli ustanoven zástupce, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle § 241 o. s. ř. o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu