Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 28/2019-84

KSPH 77 INS XY63 ICm XY29 ICdo 28/2019-84

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenčního správce dlužníka F. F., proti žalovanému D. T. A., narozenému XY, bytem v XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 63 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka F. F., narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 63 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčního správce dlužníka F. F.) rozsudkem ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 63 ICm XY, 101 VSPH XY ( ), potvrdil rozsudek ze dne 28. května 2018, č. j. 63 ICm XY, jímž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči (původnímu) žalovanému (věřiteli č. 4 J. R.) určení, že žalovaný „nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 3.950.000,- Kč přihlášenou v insolvenčním řízení dlužníka“.

Odvolací soud – odkazuje na skutková zjištění insolvenčního soudu – uzavřel, že:

1) V notářském zápise ze dne 9. září 2014, č. NZ 404/2014, N 474/2014, sepsaném notářem JUDr. Radimem Drášilem, dlužník prohlásil, že podle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. června 2014, má povinnost splnit závazky vůči (původnímu) žalovanému z důvodu zápůjčky peněz ve výši 2.250.000,- Kč, splatné k 11. listopadu 2014. Současně tento dluh uznal a svolil k vykonatelnosti notářského zápisu.

2) V notářském zápise ze dne 27. května 2015, č. NZ 174/2015, N 198/2015, sepsaném notářem JUDr. Radimem Drášilem, dlužník prohlásil, že podle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. června 2014, má povinnost splnit závazky vůči (původnímu) žalovanému z důvodu zápůjčky peněz ve výši 1.700.000,- Kč, splatné 30. června 2015. Současně tento dluh uznal a svolil k vykonatelnosti notářského zápisu.

Označené notářské zápisy – pokračoval odvolací soud − mají všechny nutné formální náležitosti a splňují předpoklady platného uznání dluhu. V řízení o popření vykonatelné pohledávky [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )] tak tížilo důkazní břemeno o neexistenci vykonatelné pohledávky žalobce. Jelikož žalobce „ničím konkrétním“ nezpochybnil skutková zjištění o závazcích dlužníka dle výše uvedených notářských zápisů (zůstal nečinný a žádné důkazy nenavrhl), „musí nutně obstát i právní závěr, že právní úkony dlužníka obsažené v těchto listinách jsou platným uznáním dluhu“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že spočívá na řešení právních otázek dosud Nejvyšším soudem nezodpovězených:

a) Je správný právní názor, že se v řízení podle „otáčí“ nebo „přenáší“ důkazní břemeno a že tedy důkazní břemeno o neexistenci vykonatelné pohledávky je (vždy) na straně žalobce (insolvenčního správce), nikoliv na straně žalovaného?

b) Pokud dlužník platně uzná svůj dluh, je ve sporu dle na popírajícím (insolvenčním správci), aby prokázal jeho neexistenci?

Dovolatel akcentuje, že „ve sporu podle je vždy na žalovaném, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, z nichž podle základní normy mají vzejít jemu příznivé právní následky (např. uzavření smlouvy o zápůjčce a předání peněz), a naopak na žalobci, aby tvrdil a prokázal naplnění hypotézy protinormy (např. částečné splnění, započtení, promlčení atd.)“. Současně poukazuje na tzv. negativní důkazní teorii, podle které „nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby prokázal reálnou neexistenci určité právní skutečnosti“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 12. srpna 2019, č. j. , připustil, aby do insolvenčního řízení vstoupil (v celkovém rozsahu přihlášky č. 4 ve výši 5.900.000,- Kč) na místo věřitele J. R. nabyvatel pohledávky D. T. A.; jmenovaný vstoupil rovněž na místo původního věřitele do incidenčního sporu, který se týká nabyté pohledávky ( ). Nejvyšší soud k této skutečnosti přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož popře-li insolvenční správce vykonatelnou pohledávku, tíže ho důkazní břemeno o tom, že pohledávka není pravá (nebo v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. .

K důsledkům uznání dluhu budoucím insolvenčním dlužníkem viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. , a ze dne 27. června 2019, sen. zn. , jimiž Nejvyšší rozhodl o žalobách o popření pravosti vykonatelných pohledávek jiných věřitelů podaných totožným žalobcem v insolvenčním řízení téhož dlužníka, včetně judikatury Nejvyššího soudu konkretizované v důvodech označených usnesení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením .

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2019

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu