Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3904/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti Harvardský průmyslový holding, a.s. - v likvidaci, sídlem Praha 4, Ohradní 65, zastoupené Mgr. Janem Svitákem, advokátem se sídlem Praha 1, Uhelný trh 414/9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 ve věci č. j. -45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka, jejímž jménem podal ústavní stížnost předseda jejího představenstva, brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, neboť jím mělo být porušeno ustanovení a d (dále jen " ") a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že ve smyslu závěrů rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. bude nadále jednat - jako s osobou jednající za stěžovatelku - s jejím likvidátorem JUDr. Tomášem Chlostem.

Dle poučení městského soudu není proti tomuto usnesení odvolání přípustné, stěžovatelka se však domnívá, že ano, pročež proti němu podala dne 8. 12. 2014 odvolání, jež bylo dle jejího názoru ve smyslu ustanovení věta druhá podáno v zákonné lhůtě.

S ohledem na (souběžně) podané odvolání, o jehož přípustnosti lze mít pochybnosti, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti do právní moci rozhodnutí o odvolání proti (ústavní stížností rovněž) napadenému usnesení městského soudu.

V ústavní stížnosti pak stěžovatelka předkládá důvody (opírající se mj. o ustanovení § 131 odst. 6 obchodního zákoníku a o závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. ), pro které je třeba považovat ústavní stížností napadené usnesení za nesprávné, a to proto, že i za společnost v likvidaci jedná v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady její statuární orgán (v rámci tzv. zbytkové kompetence), nikoliv její likvidátor. Stěžovatelka navíc připomíná existenci střetu zájmů stěžovatelky a jejího likvidátora v projednávané věci.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení , dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Stěžovatelčina ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí v dosud neskončeném soudním řízení, tedy proti rozhodnutí, proti kterému zásadně není ústavní stížnost přípustná; není přitom podstatné, zda proti tomuto rozhodnutí je stěžovatelkou podané odvolání přípustné, neboť jí v ústavní stížnosti artikulovanou argumentaci (viz princip subsidiarity) mohla předložit taktéž v rámci odvolání proti již vydanému meritornímu rozhodnutí - usnesení městského soudu ze dne 13. 11. 2014 č. j. -50 (o tomto odvolání přitom nebylo v době podání ústavní stížnosti rozhodnuto). Nadto, dovolává-li se stěžovatelka porušení ustanovení y, protože jí měla být odňata možnost před soudem řádně jednat, je zjevné, že uplatňuje zmatečnostní důvod ve smyslu ustanovení ; podstata stěžovatelčiných námitek je navíc podřaditelná pod zmatečnostní důvod stanovený v ustanovení . Před podáním - přípustné - ústavní stížnosti by proto bylo případně nutno vyčerpat i mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost.

Ústavní stížnost je tedy podána předčasně, respektive směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem přezkumu Ústavním soudem ( ).

Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2015

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj