Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 93/2019

7 Td 93/2019-971

USNESENÍ

Nejvyšší soud ve věci obviněného

P. V.

,

nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , projednal v neveřejném zasedání dne 4. 12. 2019 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Praze

neodnímá

.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen trest a bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a nemajetkové újmy.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Věc obviněného se nyní nachází ve fázi řízení před soudem druhého stupně a je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. .

3. Podáním ze dne 23. 10. 2019 (č. l. 918 tr. spisu) učinil obviněný prostřednictvím obhájce návrh na odnětí věci Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Návrh na delegaci obviněný doplnil řadou příloh [př. kopie notářského zápisu – prohlášení M. U., kopie rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. 12. 2017, č. 31767/13, kopie části výroční zprávy Bílého kruhu bezpečí (dále jen BKB), kopie nálezu Ústavního soudu, sp. zn. , a další]. Obviněný především uvedl, že obhajoba nepovažuje Městský soud v Praze v kauzách tzv. domácího násilí za nezávislý a nestranný a má za to, že se mu u tohoto soudu nedostane spravedlivého procesu. Má to být zejména z důvodu personálních propletenců a vazeb mezi soudci Městského soudu v Praze a osobami angažujícími se v BKB. Podle obviněného je neakceptovatelné, že soudci Městského soudu v Praze působí jako dobrovolní a poradci BKB a dokonce někteří působili či působí jako funkcionáři tohoto spolku. Jako příklad obviněný uvedl předsedu trestního senátu Městského soudu v Praze JUDr. T. Durdíka, který podle něj od roku 2012 působil jako dobrovolný právní poradce a člen představenstva BKB. Podle obviněného je takových dobrovolníků, kteří radí údajným obětem trestné činnosti jak postupovat proti osobám, které se dříve nebo později mohou objevit před Městským soudem v Praze v postavení obžalovaných, z řad soudců Městského soudu v Praze patrně více. Podle obviněného se sám BKB mediálně vyjadřoval, že takových „poradců“ z řad soudců působí v BKB více. Obviněný uvedl, že žádné transparentní seznamy spolupracujících soudců však BKB nezveřejňuje. Podle názoru obviněného s tím úzce souvisí i zapojení soudců Městského soudu v Praze do neprůhledné organizace související s BKB, a to Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců v České republice. V tomto sdružení byla výraznou osobností K. a její kamarádky psycholožka A. U. a advokátka I. S. Podle obviněného nejen tyto vazby dokazují, že BKB má nejsilnější vazby v Praze, kde má sídlo a ústředí. Zopakoval, že seznamy soudců Městského soudu v Praze, kteří jsou členy některé z organizací jako BKB a další není veřejnosti znám. Podle obviněného existuje svědectví řady mužů, obviněných z domácího násilí, kteří tvrdí, že byli ženami za součinnosti BKB účelově kriminalizováni. Obviněný v této souvislosti poukazuje na jakýsi obdobný způsob modu operandi, kdy žena vyhledá spřáteleného psychologa, ten poskytne poradenství, následně je iniciováno trestní stíhání domnělého tyrana, policie zadá znalecké posudky u prověřených psychologů, kteří učiní závěr o posttraumatické stresové poruše, čímž je de facto stvrzen osud manžela a dovršen proces účelové kriminalizace, která je paralelně zneužita v řízení rozvodovém a v řízení o děti. Na obdobný průběh poukazuje obviněný také ve své věci, kdy BKB působil i v této kauze. Podle zkušeností obhájce obviněného údajně v kauzách domácího násilí, kde figuruje BKB, nelze u Městského soudu v Praze očekávat skutečně spravedlivý proces (konkrétně poukázal na věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ). Obhájce obviněného označil kauzu obviněného za absurdní stejně jako uvedenou jinou kauzu, když místo toho, aby se manželka obviněného, inteligentní vzdělaná žena, s obviněným rozvedla, přičemž měla k dispozici nejen volný byt, ale i finanční prostředky z dědictví, si po mnohaletém manželství uvědomila, že je obětí domácího násilí a na radu advokáta začala docházet k psychologovi a dokonce se snaží účelově vymámit více než 550 000 Kč za ztížené společenské uplatnění. Dalším problematickým bodem je podle obviněného skutečnost, že odvolací senáty Městského soudu v Praze v oblasti domácího násilí nejsou genderově vyvážené, rozhodovací většinu mají zpravidla ženy, které mohou mít sklony k podpoře žen. Obviněný sice uznává, že v jeho věci je třetím členem senátu Mgr. Hovorka, podle zkušeností obhájce obviněného však tento soudce není zárukou spravedlivého řízení (obviněný poukázal v této souvislosti na pochybení tohoto soudce v jiné trestní věci jiného obviněného – nález Ústavního soudu pod sp. zn. ). Obviněný uzavřel, že u něj s ohledem na uvedené absentuje elementární důvěra, že bude v jeho věci u Městského soudu v Praze zajištěn spravedlivý proces.

4. Dne 19. 11. 2019 byl Nejvyššímu soudu Městským soudem v Praze předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , k řízení o návrhu obviněného na postup podle § 25 tr. ř.

5. Podle § 25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Nejvyšší soud je v tomto případě příslušný k rozhodnutí o delegaci.

6. Postup podle tr. ř. je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon ( d, publikované pod č. , ve znění úst. ). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.

7. V uvedené věci je zřejmé, že trestní řízení obviněného se aktuálně nachází ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Nejvyšší soud se tedy zabýval důvody uvedenými v návrhu na delegaci a shledal, že nejsou dány důvody vyžadované ustanovením § 25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.

8. Důvodem návrhu obviněného na odnětí věci Městskému soudu v Praze je jeho přesvědčení, že tento soud (jako celek) není schopen ve vztahu k jeho osobě nestranně rozhodnout, resp. přesvědčení, že Městský soud v Praze jako celek není schopen nestraně rozhodovat v trestních věcech týkajících se tzv. domácího násilí. Pro zaujatost soudu (neschopnost celého Městského soudu v Praze ve věci spravedlivě rozhodnout) podle něj svědčí skutečnosti shora uvedené, spočívající zejména v jakési zcela nekonkrétní spolupráci soudců (neznámo jakých) se spolkem BKB a dalšími spolky, která by snad měla podle obviněného ovlivňovat rozhodování soudců ve věcech tzv. domácího násilí u Městského soudu v Praze. Dále je pak neschopnost městského soudu spravedlivě rozhodovat odvozována od subjektivních zkušeností obhájce obviněného v jiných věcech jiných obviněných vedených u tohoto soudu. Obviněným uvedené argumenty však nelze akceptovat jako důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Pro řízení o návrhu na delegaci jsou především bezpředmětné námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudu a poukaz na údajnou účelovost jeho trestního stíhání či podrobné popisování možností poškozené v manželství s obviněným, když tyto otázky jsou řešeny v rámci trestního řízení a obviněný může tyto námitky uplatnit v odvolacím řízení.

9. Podle Nejvyššího soudu rovněž (jako důvody ve smyslu § 25 tr. ř.) nelze akceptovat námitky obviněného týkající se jakési nekonkrétní propojenosti či spolupráce soudců Městského soudu v Praze se spolky jako je BKB s tím, že tato spolupráce by snad měla mít vliv na rozhodování soudců v trestních věcech tzv. domácího násilí. Nejvyšší soud tyto argumenty zcela odmítá a považuje za nutné zdůraznit, že o vině a trestu rozhodují nezávislí soudci na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s trestními předpisy. Námitky obviněného týkající se genderové nevyváženosti senátů Městského soudu v Praze s tím, že ženy soudkyně mají sklony stranit v obdobných kauzách ženám, považuje Nejvyšší soud za zcela nepřípustné. Nelze přistoupit ani na námitku ohledně nejsilnějších vazeb spolků jako je BKB k pražským soudům, když právě v Praze mají tyto spolky sídlo. Dovedeno do důsledku by to znamenalo v takovýchto případech automatické vyloučení všech soudců a soudů působících v Praze, kde mají většinou sídlo spolky jako BKB a další, aniž by byly zvažovány zákonné důvody vyloučení podle § 30 tr. ř.

10. Nejvyšší soud uvádí, že z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. se lze v zásadě domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám [např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. § 30 (Podjatost). In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III, 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371].

11. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu k projednání věci podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování celého soudu (resp. všech soudců daného soudu).

12. V této souvislosti lze poukázat také na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , podle kterého subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, je třeba posoudit ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní, např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný vztah.

13. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené neshledal v argumentech obviněného důležité důvody k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému Městskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 12. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu