Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2788/2019

33 Cdo 2788/2019-206

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. D.,bytem XY, zastoupené JUDr. Michaelou Voseckou Klečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ječná 29a, proti žalovaným 1) EDEN Královo Pole s.r.o. – v likvidaci, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69 (identifikační číslo osoby 269 35 678), zastoupené Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem v Brně, Bauerova 491/10, a 2) KOMFORT, a.s., se sídlem v Brně, Křenová 478/72, (identifikační číslo osoby 255 24 241), zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 478/72, o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, č. j. -188, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalovaných domáhá, aby společně a nerozdílně bezplatně odstranily vady díla – budovy č. p. XY v XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY a postavené na pozemku parc. č. XY – projevující se zatékáním do 1. podzemního podlaží (garáže) předmětné budovy a budovy č. p. XY, vzájemně propojené dilatační spárou, a tvorbou louží, a to opravou, která bude ze strany žalovaných realizována v souladu s platnými právními a normativními předpisy.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 9. 2018, č. j. -156, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 3. 2019, č. j. -188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je vlastnicí podílu o velikosti 3217/18717 budovy č. p. XY, stojící na pozemku p. č. XY v XY, katastrálním území XY, a současně vlastnicí bytové jednotky č. XY v uvedené budově; vlastnické právo na ni žalovaná 1) jako prodávající převedla kupní smlouvou ze dne 5. 1. 2010, s právními účinky vkladu práva ke dni 15. 1. 2010. Dne 22. 6. 2012 žalobkyně u žalované 1) reklamovala vadu spočívající v zatékání do 1. PP budovy (garáže); vytýkala, že vždy při dešti dojde k tomu, že se v prostoru 1. PP objevuje velké množství vody a požádala o odstranění vady v záruční době. Žalovaná 1) téhož dne potvrdila převzetí reklamace a dopisem z 26. 6. 2012 žalobkyni sdělila, že reklamace je v řešení a postoupila reklamaci dodavateli stavby k odstranění závady. K výzvě ze dne 21. 3. 2014 žalovaná 1) žalobkyni sdělila, jaká opatření již byla provedena pro odstranění závady a jakým způsobem bude dále postupováno a požádala o trpělivost. V době od 19. 5. do 29. 5. 2014 žalovaná 2) provedla v podzemních garážích budovy sanační práce; jejich výsledek byl prověřen i v dešti a nebylo shledáno zatečení v opravovaných místech. Jak odvolací soud deklaruje v odůvodnění napadeného rozhodnutí, zcela se ztotožnil i s právními závěry dovozenými soudem prvního stupně a pro stručnost na ně odkázal. Poměřoval tak zjištěný skutkový stav ustanoveními § 588 a násl. obč. zák. o kupní smlouvě a zavřel, že žalobkyně nevytkla vady společných částí budovy, v nichž se nachází i její bytová jednotka, ve lhůtě 6 měsíců, jak ukládá § 599 obč. zák., a proto se nemůže domáhat práva z odpovědnosti za vady u soudu (došlo k prekluzi jejího práva); vady měly být vytčeny nejpozději do 5. 7.2010, zatímco vytčeny byly až 22. 6. 2012. Nadto ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. je ve vztahu k ustanovení § 507 odst. 1 obč. zák. úpravou speciální, a přiznává kupujícímu oproti obecné úpravě pouze možnost požadovat přiměřenou slevu z ceny věci odpovídající povaze a rozsahu vady, a jedná-li se o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, též právo od smlouvy odstoupit. Možnost požadovat opravu předmětu koupě (v posuzovaném případě společných prostor, které žalobkyně jako vlastník bytové jednotky spoluvlastní odpovídajícím podílem) z ustanovení § 597 obč. zák. nevyplývá. Protože mezi žalobkyní a žalovanou 2) nevznikl žádný smluvní vztah - kupní smlouvu žalobkyně uzavřela výlučně s žalovanou 1) – není žalovaná 2) ve sporu pasivně legitimována; snažila-li se opravit vady budovy, jednala z titulu smlouvy uzavřené mezi žalovanými.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí závisí na právních otázkách, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny nebo „měly být právně posouzeny jinak“, konkrétně, „zda došlo k prekluzi nároku žalobkyně k uplatnění reklamace (přesto, že tato reklamace jí byla ze strany žalované 1/ jako prodávající uznána opakovaně jako oprávněná a byla uznána jako oprávněná také ze strany žalované 2/, když obě žalované se společně pokusily opakovaně vady budovy odstranit); žalobkyně reklamaci uplatnila v zákonné lhůtě po předání bytové jednotky, a zda zanikl závazek odstranit vady díla/budovy ve sjednané záruční době sjednaný ve smlouvě o smlouvě budoucí uzavřením samotné kupní smlouvy, pokud takový závazek (záruka) nebyl včleněn přímo do samotné kupní smlouvy, ačkoliv tento závazek byl uznán jak žalovanou 1/ - písemným uznáním reklamace – i žalovanou 2/ - fakticky (pokusy o odstranění vad)“. Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu, že došlo k prekluzi jejího práva požadovat odstranění vad budovy, jelikož tyto vady nevytkla ve lhůtě 6 měsíců, jak požaduje ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz ); dále jen „obč. zák.“. Namítá, že v posuzovaném případě byla záruka za vady budovy sjednána písemně s tím, že žalovaná 1) jako prodávající výslovně prohlásila, že přejímá záruku po dobu 36 měsíců ode dne předání budovy, přičemž ona v této lhůtě vytčené vady reklamovala. Žalované reklamaci posoudily jako důvodnou, takže lze dovozovat, že své závazky uznaly a nemohlo dojít k prekluzi jejího práva na odstranění vytčených vad. Dále vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá. Zatímco měla být aplikována (zvláštní) ustanovení o prodeji zboží v obchodě (viz až obč. zák.), soudy věc nesprávně poměřovaly obecnými ustanoveními upravujícími kupní smlouvu ( a násl. obč. zák.), čímž se odchýlily od judikatury dovolacího soudu a dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že žalobkyně nemá podle obč. zák. právo na bezplatné odstranění vytčené vady nemovitosti, a nesprávně uzavřely, že její právo z odpovědnosti za vady zaniklo v důsledku marného uplynutí prekluzivní lhůty podle obč. zák. Pokud by soudy aplikovaly správná ustanovení , musely by dospět k závěru, že právě právo na odstranění vady věci je podle obč. zák. právem primárním a s ohledem na obč. zák. ve spojení s obč. zák. nemohlo dojít k jeho prekluzi, neboť bylo uplatněno řádně a včas – v záruční době – u prodávající bytové jednotky a s ní souvisejícího podílu na společných částech domu, která je osobou provozující živnost v oboru „realitní činnost“ (žalovaná 1). Srozuměna není ani se závěrem, že žalovaná 2) není ve věci pasivně legitimována.

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným, za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení ( ), a bylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle pro řešení otázky použitelnosti obecných ustanovení, jimiž je upravena kupní smlouva, na vztah založený kupní smlouvou, jejímž předmětem je nemovitost, a v níž jako prodávající vystupuje osoba provozující živnost v oboru „realitní činnost“, neboť tato otázka byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy, věc je tedy nutno posuzovat podle obč. zák.

Podle § 612 obč. zák. jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až 627 (odst. 1). Ustanovení tohoto oddílu se použijí i pro spotřebitelskou smlouvu o zhotovení věci na zakázku (odst. 2).

Podle § 622 obč. zák. jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat (odst. 2). Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 3).

Lze přisvědčit dovolatelce, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, neboť zjištěný skutkový stav poměřovaly nesprávnými ustanoveními . Pominuly totiž, že právní vztah byl dne 5. 1. 2010 založen kupní smlouvou, kterou na straně prodávajícího uzavřela právnická osoba provozující živnost v oboru realitní činnost (žalovaná 1); žalobkyně jako kupující má pak statut spotřebitele.

Nejvyšší soud v celé řadě svých rozhodnutí (např. v rozsudcích ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. nebo ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. ) přijal a odůvodnil závěr, že prodává-li fyzická nebo právnická osoba zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami - kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě - i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612 odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav dovolací soud uzavřel, že ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální; upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava. V případě odpovědnosti za vady prodané věci ustanovení § 622 obč. zák. vylučuje obecnou úpravu, neboť nároky kupujícího definuje odlišně nejen oproti ustanovení § 507, ale i § 597 obč. zák.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá odstranění vad koupené věci, na kterou se uplatní kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i právní úprava obsažená v § 613 a 627, pochybily soudy obou stupňů (a rozhodly v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu), jestliže na obsah právního vztahu z kupní smlouvy neaplikovaly právní úpravu obsaženou v § 613 až 627.

Protože dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle byl žalobkyní uplatněn právem, Nejvyššímu soudu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a jelikož platí důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ). Dalšími dovolacími námitkami se dovolací soud nezabýval již proto, že ve vztahu k nim dovolatelka nevylíčila řádně přípustnost dovolání.

Soudy jsou vázány právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí ( věta první ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu