Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4166/2018

33 Cdo 4166/2018-318

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně AW DOMY s. r. o., se sídlem Praha 10, Tiskařská 257/10, identifikační číslo osoby 27557847, zastoupené JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem se sídlem Týniště nad Orlicí, Mírové náměstí 274, proti žalovaným 1) R. J., bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaromírem Kainem, advokátem se sídlem Bašť, Na Horku 410, a 2) J. J., bytem XY, zastoupené Mgr. Janou Luštíkovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, náměstí Svobody 450/2A, o zaplacení 618 254 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 2018, č. j. -303, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 668 311 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny díla za provedené vícepráce.

Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. -269, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 50 057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 12. 2014 do zaplacení (výrok I), co do částky 618 254 Kč s příslušenstvím (s úrokem z prodlení) žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 7. 2018, č. j. -303, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, jež učinil soud prvního stupně, že účastníci dne 23. 4. 2013 uzavřeli platnou smlouvu o dílo, podle níž se žalobkyně zavázala provést stavbu rodinného domu v rozsahu určeném cenovou nabídkou podle rozpočtu za cenu ve výši 2 378 240 Kč. Termín dokončení a předání díla byl sjednán do 31. 8. 2013. Ve smlouvě bylo ujednáno, že případné vícepráce, které překračovaly smluvní cenu o více než 10 000 Kč, mohly být sjednány pouze oboustranně odsouhlaseným písemným dodatkem a s případnou změnou termínů, a to vždy před jejich zahájením. Účastníci následně uzavřeli několik dodatků ke smlouvě, jimiž došlo k rozšíření rozsahu díla včetně dohody o jeho ceně a termínu dokončení. Podle odvolacího soudu nárok na úhradu víceprací provedených nad rámec smlouvy a jejích dodatků žalobkyně nemá, neboť takové práce nebyly jejich součástí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 2 ).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Neopodstatněnou shledal dovolací soud výtku žalobkyně, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu odlišně od soudu prvního stupně hodnotil důkaz výslechem svědka Z. J., aniž jej zopakoval. V rozsudku ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že i když ve smyslu ustanovení a ustálené judikatury soudů není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, neznamená to, že od skutkových zjištění, která soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků řízení a svědků, popř. jiných důkazů, se může odvolací soud bez dalšího odchýlit. Pokud má pochybnosti o věrohodnosti výpovědí účastníků a svědků, na nichž soud prvního stupně založil své skutkové zjištění, musí tyto důkazy opakovat a popř. i doplnit (ustanovení ) a opatřit si tak podklady pro vlastní posouzení jejich věrohodnosti. Postup odvolacího soudu, kdy se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž však dokazování sám zopakoval, není v souladu se zásadami spravedlivého procesu, neboť tímto odňal dotčenému účastníkovi reálnou možnost jednat před soudem, spočívající v oprávnění právně a skutkově argumentovat, v důsledku čehož došlo k porušení jeho základního práva zakotveného v d. (nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. , a obdobně též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. ). Taková situace v projednávané věci nenastala, neboť oba nalézací soudy z výpovědi svědka Z. J. shodně dovodily, že ke změně smlouvy o dílo nedošlo žádnou jinou formou než uzavřením písemných dodatků jejími účastníky, přičemž svědek svým podpisem potvrdil pouze již provedené vícepráce. Nelze tedy přisvědčit žalobkyni, že by odvolací soud dotyčnou výpověď hodnotil odchylně nebo se jejím hodnocením odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka založená na přesvědčení, že soud prvního stupně (z výpovědi svědka Z. J.) jednoznačně dovodil, že práce nad rámec smlouvy a jejích dodatků sjednal za žalované Z. J., zatímco odvolací soud dovodil, že svědek měl za to, že prováděny jsou pouze práce sjednané ve smlouvě a dodatcích, jíž žalobkyně brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Nadto žalobkyně nesprávně interpretuje skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Odvolacísoud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ke změnám smlouvy uzavřené mezi účastníky sporu nedošlo jinak, než uzavřením písemných dodatků. Tvrdí-li žalobkyně v dovolání, že práce nad rámec smlouvy a jejích dodatků neodsouhlasili žalovaní, ale Z. J., pak zcela přehlíží zjištění obou soudů, že Z. J. byl oprávněn žalované zastupovat pouze ve věcech provádění stavebních prací (nikoliv ve věcech smluvních), a že podepsal pouze faktury za již provedené práce.

Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že v rozporu s rozhodnutím sp. zn. , nevyhodnotil jednání Z. J. spočívající ve sjednání víceprací nad rámec smlouvy o dílo a jejích dodatků jako překročení zmocnění, jehož se zmocnitel bez zbytečného odkladu nedovolal, pak takto formulovanou námitku buduje na vlastní skutkové verzi odlišné od té, z níž vycházel odvolací soud; ten vyšel ze zjištění, že Z. J. nebyl zmocněn ke sjednávání změn smlouvy, projevil souhlas toliko s fakturací částek za provedené práce, nikoliv souhlas s jejich provedením před jejich započetím; jinak řečeno - neučinil zjištění, že by Z. J. se žalobkyní jakékoliv dodatky ke smlouvě sjednal.

Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud nesprávně dovodil, že „žalobce nemá nárok na zaplacení části ceny za dílo, které bylo sjednáno v rozporu se smlouvou o dílo, tedy nikoliv v písemné podobě“, pak opět přehlíží, že odvolací soud žádný závěr o tom, že by účastníci sjednali dílo v rozporu se smlouvou (tedy i v jiné než písemné podobě), neučinil. Touto argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 12. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu