Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3185/2019

27 Cdo 3185/2019-870

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele O. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 351/25, PSČ 186 00, za účasti M. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, PSČ 101 00, o zaplacení 1.265.584,58 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, č. j. , -818, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Navrhovatel

je povinen

zaplatit M. D. na náhradu nákladů dovolacího řízení 16.552,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] V projednávané věci se navrhovatel po M. D. domáhal náhrady škody (ušlého zisku), spočívající v tom, že v důsledku opožděné úhrady ceny za převod části obchodního podílu v E. nemohl dlužné finanční prostředky využít k financování společnosti A. (dále jen „společnost“), čímž došlo ke snížení předpokládaného zisku společnosti a přeneseně i ke snížení hodnoty obchodního podílu navrhovatele ve společnosti.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 5. 2017, č. j. -774, doplněným usnesením ze dne 18. 5. 2017, č. j. -784 (dále jen „doplňující usnesení“), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2017, č. j. -795 (dále společně jen „rozsudek soudu prvního stupně“):

1) uložil M. D., aby navrhovateli zaplatil 772.358 Kč (výrok I.),

2) zamítl návrh, aby byla M. D. uložena povinnost zaplatit navrhovateli 493.226,58 Kč, a

3) rozhodl o nákladech řízení (výrok III., resp. výrok I. a II. doplňujícího usnesení).

[3] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé poté, kdy byl:

1) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2007, č. j. -86, (částečně) zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2008, č. j. -136, a

2) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2009, č. j. -200, zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2010, č. j. -225.

[4] K odvoláním obou účastníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2019, č. j. , -818:

1) potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh, aby byla M. D. uložena povinnost zaplatit navrhovateli 772.358 Kč (první výrok), a

2) rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, jakož i o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).

[5] Navrhovatel podal proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] V části, v níž směřuje proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle

[7] Přípustnost dovolání nezakládá ani část dovolání směřující proti prvnímu (zčásti potvrzujícímu a zčásti měnícímu) výroku usnesení odvolacího soudu.

[8] Poukazuje-li totiž dovolatel (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. ) na to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posuzování tzv. reflexní škody, přehlíží, že napadené rozhodnutí na řešení této otázky nespočívá (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

[9] Závěr odvolacího soudu totiž není vystavěn pouze na úvaze, podle níž „ušlý zisk společnosti není bez dalšího ušlým ziskem jejích společníků“ (tedy že společník společnosti není „z důvodu účasti ve společnosti“ podnikatelem, z pozice společníka „nerealizuje obchody společnosti“ a ani společnost „nerealizuje obchody na účast svých společníků“), nýbrž – a to především – na závěru, že nebyl prokázán „žádný pravidelný běh věcí, při kterém by navrhovatel mohl dosáhnout jím tvrzeného majetkového prospěchu (zisku).“

[10] K tomu je třeba dodat, že závěr o absenci příčinné souvislosti mezi opožděnou úhradou ceny za převod části obchodního podílu v E. a „ušlým ziskem“ dovolatele (který měl spočívat ve snížení hodnoty obchodního podílu společnosti) dovolatel nenapadá, a tak jej dovolacímu přezkumu neotevírá.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť bylo dovolání navrhovatele odmítnuto a M. D. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[12] Ty sestávají z odměny zástupce M. D. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 21. 8. 2019) podle , bodu 6, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 13.380 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 872,80 Kč podle tak dovolací soud přiznal M. D. k tíži navrhovatele celkem 16.552,80 Kč.

[13] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 4. 12. 2019

JUDr. Filip Cileček předseda senátu