Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3623/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti Davida Mádla, proti postupu soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , spojené s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně a projednání mimo pořadí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 18. 11. 2014 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výše označených věcech byl porušen y a základní práva stěžovatele. Stěžovatel tvrdil, že bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces ve smyslu , , d (dále jen " "), y základních práv Evropské unie.

2. Stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti domáhal jednak zrušení napadených rozhodnutí a vyslovení pokynu soudcům, kteří rozhodovali v jeho věcech, aby jim bylo uloženo zdržet se v budoucnu nesprávného postupu vůči stěžovateli; současně požadoval přikázání uvedených sporů Krajskému soudu v Brně.

3. Ústavní stížnost bez jakékoliv bližší ústavněprávní argumentace směřovala proti soudním řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích v obchodních věcech ( , , ), která dosud nebyla pravomocně skončena. Ústavní stížnost stěžovatele brojí proti postupu ve výše označených obchodních věcech, ale dle obsahu je kopií dovolání k Nejvyššímu soudu v trestní věci sp. zn. .

4. V ústavní stížnosti stěžovatel argumentoval nálezy Ústavního soudu a domáhal se zásahu Ústavního soudu. Dále se také v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhal projednání jeho věci mimo pořadí, aniž by odůvodnil, proč věc nesnese odkladu či jaké neodčinitelné důsledky mohou stěžovateli vzniknout.

5. Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) .

6. Ústavnímu soudu je z úředního styku známo, že stěžovatel podal ve věci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -144 k Vrchnímu soudu v Praze odvolání, věc byla předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci (vedena pod sp. zn. ) a dosud nebylo rozhodnuto.

7. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2014 č. j. -103 podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze ( ). Stěžovatel dále požadoval, aby řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí o jeho dovolání ve věci rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. .

8. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2014 č. j. -106 podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (sp. zn. ) spolu s námitkou podjatosti a návrhem na odnětí a přikázání obchodní věci Krajskému soudu v Brně. Dosud nebylo o návrzích stěžovatele rozhodnuto.

9. Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

10. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

11. Pokud by nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele, bránil by jednak realizaci kompetence civilního soudu a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného odvolání zcela bezpředmětným. Z výše uvedeného je patrno, že za situace, kdy doposud o opravných prostředcích soudy nerozhodly, by bylo rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně.

12. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemohl a vyčkával-li by, jak rozhodnou civilní soudy, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti, nehledě k tomu, že rozhodnutí příslušných soudů o stěžovatelem podaných opravných prostředcích by již stejně nebylo možné v rámci tohoto řízení přezkoumávat. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost (předčasnost) stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť může poté, co bude civilními soudy rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, přičemž mu s ohledem na znění zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti.

13. Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby Ústavní soud i v tomto řízení stěžovatele vyzýval k odstranění vad podání. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu v roce 2014 několik ústavních stížností (4); v předchozích řízeních o nich byl již dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení .

14. Z těchto skutečností pak lze dovodit, že podání ústavní stížnosti stěžovatele, je-li současně vedeno i řízení odvolací, je návrhem podle nepřípustným, a musí být podle (soudcem zpravodajem) odmítnuta.

15. Pokud jde o stěžovatelovu žádost o přednostní projednání věci, Ústavní soud důvody k upřednostnění jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal. Postup podle ustanovení je zcela výjimečným opatřením a lze je aplikovat jen v mimořádných, respektive, jak uvádí citované ustanovení, v "naléhavých" případech. Ústavní soud proto postupoval tak, aby řízení bylo ukončeno v době přiměřené, nikoli však na úkor ostatních stěžovatelů.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 19. ledna 2015

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj