Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3642/2019

25 Cdo 3642/2019-709

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. P., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalované: Krajská zdravotní, a. s., se sídlem Sociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem, IČO 25488627, zastoupená JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o zaplacení 2.507.962 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2019, č. j. -667, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 3. 2019, č. j. -667, není přípustné podle ustanovení , neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví je dán. Odvolací soud uzavřel, že znaleckým posudkem, revizním znaleckým posudkem a výslechem zpracovatelů posudku bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o poškození jejího zdraví v důsledku zanedbání pooperační péče o žalobkyni po operaci dne 14. 9. 2010 na urologickém oddělení pracoviště žalované (Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem).

Dovolatelka namítala nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, měla za to, že z něj, ani z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, který konkrétní úkon pracovníků žalované měl být proveden non lege artis a které ustanovení mělo být žalovanou porušeno. Nesouhlasila s názorem okresního soudu, že došlo k pochybení při operaci dne 14. 9. 2010 a poukazovala na to, že tento závěr učinil jen znalec prof. Nahodil, zatímco revizní znalecký posudek shledal průběh operace bezchybným. Tím, že se přiklonil k názoru prof. Nahodila, se okresní soud dopustil hodnocení odborných závěrů znaleckého posudku, což soudu nepřísluší. Jestliže se posudek prof. Nahodila a revizní posudek lišily v tak zásadní otázce, jakou je hodnocení průběhu operace, měl být zpracován další posudek, který by rozpor odstranil. Dovolatelka se domáhala zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná tak spatřovala nesprávné právní posouzení věci v tom, že okresní ani odvolací soud v napadeném rozsudku dostatečně určitě nepopsal, jakého pochybení se její zaměstnanci dopustili, který konkrétní úkon jimi nebyl proveden lege artis. Jde tedy o kritiku odůvodnění rozsudku okresního, resp. odvolacího soudu. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné ( ). Ostatně námitky žalované v tomto směru nejsou ani důvodné, neboť odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil dostatečně přesvědčivě své právní závěry a uvedl, o jaká relevantní skutková zjištění je opírá.

Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o pochybení pracovníků žalované při operaci žalobkyně dne 14. 9. 2010. Ani v tomto případě nejde o vymezení právní otázky, kterou dle dovolatelky měl odvolací soud nesprávně posoudit, ale o nesouhlas se skutkovým závěrem, a to závěrem soudu okresního, nikoli odvolacího. Okresní soud se sice přiklonil k názoru znalce prof. Nahodila o nesprávně provedené operaci, tento skutkový závěr byl ovšem odvolacím soudem korigován právě z toho důvodu, že na základě závěrů revizního znaleckého posudku jej jednoznačně učinit nelze (což dovolatelka přehlíží). Oba znalecké posudky se pak shodly v závěru, že pooperační péče o žalobkyni na urologickém oddělení (po přeložení z oddělení JIP) byla non lege artis, tedy nikoli v souladu se současnými, dostupnými poznatky lékařské vědy, a byla příčinou život ohrožujícího stavu žalobkyně. Okresní i odvolací soud na základě obou lékařských posudků dospěly k závěru, že byla prokázána nedostatečná pooperační péče žalované o žalobkyni na urologickém oddělení, a že toto pochybení bylo příčinou poškození zdraví žalobkyně. Dovolací námitky žalované tedy nejen nesměřují proti právnímu hodnocení věci odvolacím soudem (neboť jsou kritikou postupu nalézacích soudů v důkazním řízení, potažmo při následném hodnocení jeho výsledků, na níž nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle založit), ale míjí se i s podstatou závěrů odvolacího soudu o skutkovém stavu, neboť brojí proti skutkovému závěru, na němž není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Vzhledem k tomu, že v dovolání nebyl uplatněn způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci ( ), není dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud je proto podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení ve věci pokračuje, takže o náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2019

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu