Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2969/2019

21 Cdo 2969/2019-197

USNESENÍ

J. H.

M.

se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48, o zaplacení 447.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. března 2019, č. j. -151, ve znění usnesení ze dne 28. května 2019, č. j. -157, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Linharta, advokáta se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 48.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č. j. -151, ve znění usnesení ze dne 28. 5. 2019, č. j. -157, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že vyplacení odměny ve výši 244.000,- Kč není plněním poskytnutým žalobkyni za práci, neboť se jednalo o plnění poskytnuté na základě rozhodnutí zřizovatele XY ze dne 24. 8. 2015, č. 264/2015 a dohody uzavřené mezi XY a žalobkyní – „poskytnutým ve snaze vyřešit personální situaci“ vzniklou poté, co vzhledem k rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. o neplatnost odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované, nastala situace, že u žalované působily dvě ředitelky, a že mělo-li podle dopisu tajemnice městského úřadu XY ze dne 25. 8. 2015 být toto plnění žalobkyni přiznáno podle ustanovení jako odměna za dlouholeté působení ve funkci ředitelky, jednalo se o „zástupné zdůvodnění“, jehož uvedením „byl zastírán skutečný důvod“ pro výplatu uvedené částky; žalobkyně dále zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem (že „svědecká výpověď tajemnice XY byla účelová, rozporuplná a zjevně nepravdivá“, že „závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování“ a že „mimořádná odměna byla podle projevu vůle zřizovatele řádně vyplacena jasně podle zák. práce“), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „mimořádná odměna udělená žalobkyni prokazatelně podle zák. práce bude započtena do jejího průměrného platu a z takto vyčísleného průměrného platu bude vypočteno i odstupné“). Nastolená otázka, že „odvolací soud se dostatečně nevypořádal s výkladem projevu vůle veřejnoprávní korporace“ proto přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá.

Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že „odvolací soud se nevypořádal s procesními vadami soudu prvního stupně“, že „soud prvního stupně nesprávně poučil svědkyni (XY), nevyřešil otázku mlčenlivosti této svědkyně“ a že „procesně je předmětný soudní spor neuchopitelný, nepřezkoumatelný a zmatečný“, ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu