Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3427/2019

30 Cdo 3427/2019-435

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobců: a) F. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Bukalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, b) E. P., nar. XY, bytem XY, c) H. P., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. -330, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 7. 2017, č. j. -285, zamítl žalobu, jíž se žalobce a) domáhal zaplacení částky 162 000 Kč, žalobkyně b) zaplacení částky 116 000 Kč a žalobkyně c) zaplacení částky 91 250 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Předmětnou žalobou se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy způsobené dle jejich tvrzení nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. .

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. změnil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o náhradu nemajetkové újmy dle (dále jen „ “), bylo zahájeno dne 11. 2. 2010 a k datu rozhodování, tj. ke dni 27. 7. 2017, nebylo ukončeno. Do té doby bylo v namítaném řízení rozhodováno na všech stupních soudní soustavy a původně ve věci vystupovalo šest žalobců s tím, že vůči dvěma z nich bylo řízení následně zastaveno. V průběhu namítaného řízení bylo rozhodováno o značném množství procesních úkonů žalobců, a to včetně opakovaných námitek podjatosti jednajícího soudce a návrhů na určení lhůty, které nebyly ani v jednom z případů shledány důvodnými.

Po právní stránce odvolací soud zhodnotil, že na délce namítaného řízení se maximálně projevilo hledisko jednání žalobců, neboť nejpodstatnější část celkové délky namítaného řízení byla věnována rozhodování o četných a převážně nedůvodných návrzích účastníků. Naopak postup soudu v namítaném řízení byl odvolacím soudem zhodnocen jako plynulý, bez průtahů a vlivu na délku řízení. bylo dle posouzení odvolacím soudem značně složité, zatímco význam namítaného řízení pro žalobce a) byl zhodnocen jako nikoli zásadní. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu dospěl odvolací soud k závěru, že délka namítaného řízení do doby rozhodování odvolacího soudu je přiměřená, a odvolací soud proto s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu žalované potvrdil zamítavý výrok rozhodnutí soudu prvního stupně.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce a) dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz (dále jen „Stanovisko“). Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí je v rozporu se závěry Stanoviska, ze kterého dle dovolatele mj. vyplývá, že je nepřijatelné, aby řízení o poskytnutí zadostiučinění bylo samo nepřiměřeně dlouhé, či aby docházelo dokonce k dalším průtahům; že k porušení práva nepřiměřenou délkou řízení dochází, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouho, bez ohledu na to, zda došlo k průtahům v řízení či nikoliv; že při posuzování přiměřenosti délky řízení je vždy třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného; že nelze přičítat k tíži poškozeného, že nepodal předsedovi příslušného soudu stížnost na průtahy v řízení a nápravy se nedomáhal ani prostřednictvím ústavní stížnosti; že nelze přičítat k tíži poškozeného využití zákonných procesních prostředků a státu nelze přičítat k tíži prodloužení délky řízení v důsledku zjevně nedůvodných návrhů, opravných prostředků, či námitek nebo obstrukčních postupů.

Dovolatel se domnívá, že odchýlením se od výše uvedených závěrů Stanoviska dospěl odvolací soud k závěru, že délka řízení byla zapříčiněna chováním žalobců, nikoli průtahy státu. Dovolatel dále namítá, že v žádné fázi řízení dle dovolatele nebylo postupováno tak, že by byly z jeho strany podávány zjevně nedůvodné a obstrukční návrhy a že se soudy dle dovolatele nevypořádaly s otázkou, zda všechny procesní úkony byly činěny řádně a včas.

S ohledem na právě uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 ), dále jen " ".

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle

Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným a postupoval dle ustanovení a a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v ustanovení Odvolací soud se při řešení dovolatelem předestřených otázek neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Námitka dovolatele, dle které je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu se závěrem Stanoviska ohledně nepřijatelnosti nepřiměřeně dlouhého řízení nebo průtahů v řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, stejně tak jako námitka, dle které je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu se závěrem Stanoviska ohledně rozhodující celkové délky řízení, kdy k porušení práva na nepřiměřenou délku řízení dochází, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouho, bez ohledu na to, zda došlo k průtahům v řízení, či nikoliv, přípustnost nezakládá. Odvolací soud nedospěl v daném případě k závěru, že by bylo nepřiměřeně dlouhé, nebo že by v namítaném řízení docházelo k průtahům v řízení, a proto uvedené závěry Stanoviska na daný případ nedopadají.

Pokud jde o námitku dovolatele, dle které je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu se závěrem Stanoviska ohledně nutnosti posuzování přiměřenosti délky řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného, pak tato námitka přípustnost rovněž nezakládá. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud posoudil uvedená kritéria posuzování přiměřenosti délky řízení s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Odvolací soud se tak v tomto směru neodchýlil od uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Námitka dovolatele, dle které je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu se závěrem Stanoviska ohledně nemožnosti přičítání k tíži poškozeného, že nepodal předsedovi příslušného soudu stížnost na průtahy v řízení a nápravy se nedomáhal ani prostřednictvím ústavní stížnosti, příslušnost rovněž nezakládá. Z dovoláním napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by výše uvedené bylo dovolateli přičítáno k tíži, a proto uvedené závěry Stanoviska na daný případ nedopadají.

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou, zda byly procesní úkony v průběhu namítaného řízení činěny řádně a včas, pak se jedná o pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, nikoli o právní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání.

Namítá-li dovolatel, že mu bylo v rozporu se Stanoviskem přičítáno k tíži využití zákonných prostředků obstrukčním způsobem, pak se jedná o podsouvání závěru ze strany dovolatele, který z dovoláním napadeného rozhodnutí nevyplývá, nikoli o právní otázku, která by mohla založit přípustnost dovolání. Odvolací soud dospěl k závěru, že na délce řízení se maximálně projevilo množství podaných prostředků ze strany účastníků řízení, avšak vzhledem k tomuto množství byla celková délka řízení shledána přiměřenou. Z uvedeného nelze shledat, že by účastníkům bylo přičítáno k tíži využití zákonných prostředků, neboť jde o závěr vyplývající ze skutečnosti, že každé řízení musí nějakou dobu objektivně trvat a státu nelze přičítat k tíži nutnost reagovat na účastníky podané návrhy, jak ostatně plyne rovněž ze Stanoviska.

Odvolací soud zhodnotil celkovou délku řízení jako přiměřenou zejména s ohledem na skutečnost, že v namítaném řízení bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy a vzhledem k množství podaných prostředků ze strany účastníků. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že závěr o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v obecné rovině je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s tímto závěrem, neboť ten se odvíjí od okolností každého konkrétního případu. Dovolací soud při přezkumu toho, zda došlo či nedošlo k porušení uvedeného práva a tím i nesprávnému úřednímu postupu, v zásadě posuzuje toliko právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž závěrem o přiměřenosti nebo nepřiměřenosti délky řízení se zabývá až tehdy, byl-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřený, což však není daný případ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. ).

Lze zde souhlasit s dovolatelem a jeho poukazem na jeden ze závěrů Stanoviska, dle nějž je nepřijatelné, aby řízení o poskytnutí zadostiučinění bylo samo nepřiměřeně dlouhé a že řízení může být nepřiměřeně dlouhé bez ohledu na to, zda došlo k průtahům či nikoliv (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , ostatně Evropský soud pro lidská práva vyjádřil m. j. ve věci Žirovnický vs. Česká republika v rozhodnutí ze dne 8. 2. 2018 názor, že soudní řízení o takovém nároku by nemělo trvat déle než 1 rok a 6 měsíců na jednom stupni a že pokud se vyskytnou průtahy v takových řízeních, měl by orgán, který posuzuje výši kompenzace, uznat vlastní průtahy a přiznat poměrně vysokou náhradu nemajetkové újmy). Odvolací soud ovšem v této věci odůvodnil výjimečnost případu – aniž shledal průtahy v postupu soudů neměl celkovou délku kompenzačního řízení za nepřiměřenou právě na základě posouzení složitosti řízení dané procesním postupem žalobců a potřeby rozhodování ve všech stupních soudní soustavy.

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. věta druhá ).

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu