Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 523/2019

30 Cdo 523/2019-297

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně DYTRON EUROPE, s. r. o., identifikační číslo 48029688, se sídlem v Praze 9, Toužimská 943/24a, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2018, č. j. -272, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 15. 12. 2017, č. j. -232, uložil žalované zaplatit žalobkyni 161 884 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku), zamítl žádost žalobce o zaplacení 206 833,50 Kč s příslušenstvím (výrok II rozsudku) a vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 147,60 Kč (výrok III rozsudku).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání obou účastnic rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I, o věci samé, změnil tak, že žalobu se žádostí o zaplacení 50 250 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak v uvedeném výroku a v zamítavém výroku II, o věci samé, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Konečně vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 360 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 při zápisu firmy žalobce v roce 1992 do obchodního (tehdy podnikového) rejstříku, který povolil zápis tehdejší firmy žalobkyně v podobě DYTRON, s.r.o., ačkoliv v té době již byla pod týmž označením zapsána jiná obchodní společnost. Žalobkyně byla nucena na základě pozdějších rozhodnutí soudů změnit svou firmu, čímž jí vznikly zbytné náklady představující v jejich poměrech škodu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu pro ni nepříznivé části potvrzujícího výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry se přitom prosadí i za nyní účinného znění [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. ]. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy se vyhovující výrok soudu prvního stupně v rozsahu, jakým byl potvrzen odvolacím soudem, vztahoval k dílčím nárokům na náhradu škody za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, za odměnu notáři 3 984 Kč, za uhrazené platby na základě samostatných objednávek žalobkyně adresovaných podnikateli R. P. v částkách 16 600 Kč, 21 100 Kč a 2x 29 500 Kč.

Podle ustanovení platí, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na skutečnost, že v rozsahu, v němž byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, bylo ve skutečnosti rozhodnuto o dílčích skutkových nárocích žalobkyně nepřesahujících u žádného z nich hranici 50 000 Kč, Nejvyšší soud proto dovolání jako objektivně nepřípustné odmítl podle ve spojení s , aniž by se zabýval tím, zda [zejména ve vztahu k jeho části b)] není též zatíženo vadami bránícími jeho věcnému projednání a aniž by mohl reagovat na další v dovolání uplatněné námitky.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno advokátem. Náklady řízení sestávají při hodnotě sporu 111.634 Kč z odměny podle , ve výši 5 580 Kč a z tzv. režijního paušálu ve výši 300 Kč (dle a 3 téže vyhlášky) a spolu s 21 % DPH, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, činí náklady dovolacího řízení 7 115 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 12. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák

předseda senátu