Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1405/2019

7 Tdo 1405/2019-103

USNESENÍ

J. V.,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání J. V.

odmítá

.

Odůvodnění:

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2019, č. j. -58, bylo J. V. podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou. Stížnost dovolatele proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. -67, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

Proti tomuto rozhodnutí podal J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení v ústavní formě. Dovolateli bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uloženo ochranné léčení v ambulantní formě, které řádně vykonává, jak vyplývá ze zprávy ošetřující lékařky M. P. Přes svou nemoc obviněný dokázal získat zaměstnání jako grafik. Předchozí pobyt v psychiatrické léčebně byl pro něj nadmíru stresující zejména z důvodu kontaktu s ostatními pacienty, s nimiž není schopen „běžně fungovat“ a jejich společnost má na něj negativní vliv. To jistě není v souladu s požadavkem na psychosociální rehabilitaci. Ambulantní léčení podle dovolatele postačuje k tomu, aby měl svou nemoc pod kontrolou a měl na ni dostatečný náhled. K tomu má i zpětnou vazbu od rodičů a přátel. Jeho duševní porucha nedosahuje takové intenzity, aby byla nutná ústavní léčba. Uložené ochranné opatření tak nepřiměřeným způsobem zasahuje do jeho základních práv a svobod. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a přikázal soudu druhého, event. prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že námitky dovolatele jsou opakováním námitek uplatněných již před soudem prvního stupně a stížnostním soudem. Odkázal na příslušné pasáže soudních rozhodnutí. K otázce přiměřenosti ochranného opatření připomněl rozhodnutí publikované pod č. rozh. tr., a komentář k trestnímu řádu. Poukázal zejména na nebezpečí, které od dovolatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem s tím, že dovolatel v páchání činnosti jinak trestné pokračoval bez ohledu na své ambulantní léčení. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. e), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.; pojem „obviněný“ je zde s ohledem na přípustnost podání dovolání proti usnesení o uložení ochranného opatření třeba vykládat poněkud šířeji], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení (mimo jiné) v případě, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Podle § 99 odst. 4 věty první tr. zákoníku soud podle povahy nemoci a léčebných možností uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.

Dovolatel de facto namítl, že jeho pobyt na svobodě není nebezpečný a nebyl proto důvod k uložení ochranného léčení v ústavní formě. V daném případě je nicméně třeba dát za pravdu státnímu zástupci v tom smyslu, že dovolatel pouze opakuje námitky uplatněné v předchozím řízení, s nimiž se soudy již důkladně vypořádaly, přičemž na druhou stranu zcela opomíjí zásadní zjištění, a sice že přes vykonávané ambulantní léčení pokračoval v činnosti jinak trestné. Ta spočívala v jednání vykazujícím znaky skutkové podstaty nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V období od 2. 1. 2016 do 18. 9. 2018 dovolatel zaslal poškozené H. M. 7 347 e-mailových zpráv, tj. průměrně 7,4 zprávy denně, s obsahem fotografií nahých žen, svých fotografií, fotografií penisu, videí s pornografickou tématikou, ale také výhružných textů, jako např. „takze soudit me ted budou az te zabiju ze sem s tebou sest let zasnoubenej a jeste jsme spolu nespali a to je na spolecny problem???“. Toto jednání vzbudilo v poškozené důvodnou obavu o její život a psychické zdraví, neboť se jej dovolatel dopouští opakovaně a poškozená ví, že dovolatel trpí duševní poruchou, pročež jeho jednání vnímá jako nepředvídatelné. Ve veřejném zasedání u soudu prvního stupně bylo zjištěno, že dovolatel v popsaném jednání pokračoval. Jen od počátku roku 2019 do soudního jednání zaslal poškozené 124 e-mailů, které zasílal téměř každý den, písemně ji kontaktoval i den před konáním veřejného zasedání. Poškozená dovolateli nikdy neodpovídá. Před Vánoci 2018 se za poškozenou dokonce dostavil do práce a přinesl jí dárek, který neotevřela. E-maily obtěžoval i její kolegy.

Z posudku znalce psychiatra MUDr. Vlastimila Tichého a jeho výslechu vyplynulo, že obviněný trpí paranoidní schizofrenií s postprocesuálním defektem osobnosti, intelektu a kongnitivních funkcí, a v době činu byly jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti zcela vymizelé. Pobyt dovolatele na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný a ambulantní léčba není dostačující k úplné stabilizaci jeho psychického stavu, resp. při výslechu znalec připustil možnost léčení v ambulantní formě za podmínky, že obviněný doposud ambulantní léčení řádně vykonává a že nekontaktuje poškozenou. Jak vyplývá z výše uvedeného, soud zjistil, že druhá podmínka evidentně splněna nebyla. Za této situace bylo třeba pobyt dovolatele na svobodě hodnotit jako nebezpečný.

V souladu se zjištěným skutkovým stavem pak bylo nutno uložení psychiatrického ochranného léčení v ústavní formě považovat za přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům (§ 96 odst. 1 tr. zákoníku). Účelem ochranného opatření totiž není primárně léčba dovolatele (jak se zřejmě podle obsahu svého dovolání domnívá), ale ochrana společnosti. Dovolatel se dopouštěl závažného jednání, které bylo způsobilé u poškozené vyvolat obavy o život, zdraví a ve svém důsledku i psychické obtíže. Vzhledem k tomu, že ochranné léčení v ambulantní formě, ačkoli dovolatel formálně plnil jeho podmínky, nebylo dostačující k tomu, aby na své jednání získal náhled a byl schopen ho ovládat, nezbylo než přistoupit k ochrannému léčení v ústavní formě.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání J. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 11. 2019

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu