Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1521/2019

33 Cdo 1521/2019-393

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složením z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Romanem Bělohlavým, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1461/66, proti žalované M. P., bytem XY, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 2056/3, o zaplacení 245 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2018, č. j. -324, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 3. 2019, č. j. -382, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částek 130 000 Kč a 115 000 Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č. j. -304, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 245 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 1. 4. 2005 do zaplacení.

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2018, č. j. -324, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud (oproti soudu prvního stupně, podle něhož se žalované nepodařilo vyvrátit domněnku existence dluhu k datu uznání podle listin ze dne 9. 11. 2004) po částečném zopakování dokazování dovodil, že žalovaná první u ze dne 9. 11. 2004 (týkající se částky 130 000 Kč) uznala dluh (nikoliv ovšem půjčku, jak tvrdil žalobce) s tím, že předloženými výpisy z účtů prokázala, že došlo k jeho včasnému splnění. U druhé y (týkající se částky 115 000 Kč) vystavené téhož data a totožného znění (až na výši částky) dospěl vyhodnocením provedených důkazů k závěru, že se žalované podařilo vyvrátit její obsah - tedy že k datu jejího podepsání žalobci dlužila 115 000 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 - dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel se mýlí, považuje-li dovolání za přípustné na základě svého přesvědčení, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , a ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. , tím, že „ignoroval skutečnost, že při sporu z uznání dluhu není jeho povinností prokazovat důvod a poskytnutí dluhu potvrzeného uznáním“. Přehlíží totiž, že odvolací soud u první y ze dne 9. 11. 2004 (týkající se částky 130 000 Kč) dovodil, že jí žalovaná uznala svůj dluh, přičemž předloženými výpisy z účtů prokázala jeho splnění. U druhé y (týkající se částky 115 000 Kč) vystavené téhož data a totožného textu (s výjimkou výše částky) vyhodnocením v řízení provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalované její obsah – tedy to, že k datu jejího podepsání žalobci dlužila částku 115 000 Kč - podařilo vyvrátit. Z uvedeného nelze vyvozovat, že by odvolací soud ignoroval judikaturu týkající se posouzení otázky účinků uznání dluhu a přenosu důkazního břemene.

Přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá ani označená otázka extrémního nesouladu v hodnocení důkazů odvolacím soudem. Výhrady žalobce, který na základě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá odlišnou skutkovou verzi (že žalovaná dlužila částky dle obou předložených listin ze dne 9. 11. 2004), směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci (že v případě první y ze dne 9. 11. 2004 došlo k úhradě dluhu žalovanou a v případě druhé y z téhož data se její obsah podařilo žalované vyvrátit). Uplatněním dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně zpochybnit žádným dovolacím důvodem ( a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ). Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. ).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení 9 300 Kč podle a 2, , , , a , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „ “), k tomu náleží paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč ( a 3 advokátního tarifu) a částka 2 016 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ), celkem tedy 11 616 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu