Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3601/2019

33 Cdo 3601/2019-286

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Wüstenrot – stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8 (identifikační číslo osoby 471 15 289), zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 5, proti žalovanému M. F., bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Štembergem, advokátem se sídlem v Kladně, Cyrila Boudy 1444, o zaplacení 443.508 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. -234, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.584 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Zikmunda, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. -150, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 443.508 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 412.000 Kč od 12. 10. 2015 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,7 % ročně jdoucím z částky 410.000 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. -234, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 412.000 Kč za období od 12. 10. 2015 do 23. 10. 2015 zamítl; jinak jej v tomto výroku potvrdil. Dále změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně co do vyčíslení žalobkyni přiznaných nákladů a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalovaný z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na posouzení otázky hmotného práva, která byla soudy včetně dovolacího dříve vyřešena, avšak podle názoru žalovaného by měla být v této věci posouzena jinak.“ S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. , prosazuje, že žalobkyně při poskytnutí úvěru zcela rezignovala na požadavek kontroly jeho bonity, smlouvu uzavřela, aniž s ním byla v jakémkoliv kontaktu a plnění vyplatila na účet zcela cizí osoby. Žalovanému se tak nejeví jako odpovídající spravedlivému uspořádání, aby byl zavázán za těchto podmínek úvěr splácet. K dovolacímu přezkumu předkládá otázku, zda „lze úvěrující společnosti jako žalobci přiznat právo na vrácení částky podle smlouvy o úvěru v situaci, kdy žalovaný v pozici úvěrovaného evidentně neměl a nemá prostředky, úvěrující se ani nepokusil prověřit jeho schopnosti splácet a finanční prostředky neposkytl žalovanému, ale třetí osobě. Soudům obou stupňů vytýká, že se jeho argumentací nezabývaly a věc posoudily jen formálně. Je přesvědčen, že pokud by se žalobkyně alespoň elementárně zabývala jeho schopností úvěr splatit, případně tím, proč je tak vysoký úvěr placen na účet třetí osoby, nemohla by nikdy akceptovat uzavření a plnění smlouvy, do které byl žalovaný podvodně vlákán.

Zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu, že žalobkyni podle smlouvy o poskytnutí překlenovacího a úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 30. 10. 2014 vzniklo právo na úhradu celé pohledávky včetně jejího příslušenství, tedy namítá-li, že žalobkyni toto právo nevzniklo, protože řádně neprověřovala jeho schopnosti dluh (úvěr) splácet, činí tak nepřípustně výhradně skutkovými námitkami. Oproti odvolacímu soudu, který vyšel ze zjištění, že žalobkyně při poskytnutí úvěru zkoumala, zda dlužník (žalovaný) nebude mít zjevný problém úvěr splatit, a že žalovaný v žádosti o překlenovací úvěr uvedl (nepravdivé) údaje o svém zaměstnání a výši příjmu a předložil písemnosti významné pro poskytnutí úvěru (podepsanou kupní smlouvu na byt v domě čp. XY, ulici XY), žalovaný prosazuje, že žalobkyně zcela rezignovala na požadavek kontroly jeho bonity. Pomíjí, že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění totiž nejsou způsobilým dovolacím důvodem. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný. Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem uvedeným v

Žalovaný v dovolání sice výslovně uvedl, že jím brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí v dovolání žádné konkrétní námitky neuplatnil. Ostatně dovolání směřující proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není podle objektivně přípustné.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu