Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 473/2019

28 Nd 473/2019-125

USNESENÍ

Odůvodnění:

Žalobce v rámci podaného odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. -191, vznesl též námitku podjatosti dvaceti v podání konkrétně jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze (včetně JUDr. Jiřího Macka, Mgr. Jiřího Čurdy, JUDr. Yvony Svobodové a JUDr. Romana Horáčka, Ph.D.), jelikož se „podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces“, popřípadě již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost. Tuto námitku následně žalobce k výzvě Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. -120, doplnil podáním ze dne 24. 10. 2019, v němž poukazuje na podjatost zejména JUDr. Jiřího Macka a JUDr. Yvony Svobodové, přičemž důvod vyloučení uvedených soudců spatřuje v tom, že JUDr. Jiří Macek „nevyloučil pro podjatost mnohé soudce Městského soudu v Praze, ač o jejich podjatosti nebylo nejmenších pochyb, takže mohli žalobci dále škodit“, a JUDr. Yvona Svobodová v minulosti rozhodovala o námitce, kterou žalobce vůbec nevznesl, a žalobci „vyhrožovala pokutou“.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Yvona Svobodová a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., kteří jsou členy senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze příslušného podle rozvrhu práce rozhodovat danou věc, ve vyjádření shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení a jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jejich vyloučení z projednání dané věci.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( , věta první, ).

Poměr k věci ve smyslu ustanovení může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , jež je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. ).

Z argumentů žalobce, jimiž odůvodnil námitku podjatosti vůči výše uvedeným soudcům, nelze usuzovat na to, že by v projednávané věci byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když nenastínil existenci okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli z nich k věci či k účastníkům řízení (svědkům nebo právním zástupcům) poměr bránící nezaujatému rozhodování. Důvodem k vyloučení soudce přitom v žádném případě nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech ( ).

Pro úplnost se jeví vhodným dodat, že požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. ).

Nelze rovněž přehlédnout, že sotva bude moci některý ze soudců Vrchního soudu v Praze, vůči nimž byla námitka podjatosti žalobcem uplatněna, o jeho odvolání meritorně (tedy z hlediska věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze) rozhodnout, pokud nedává žalobci k dispozici žádný opravný prostředek (řádný a ani mimořádný), jímž by mohl proti usnesení odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty brojit.

Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení , věty první, , vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu