Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3932/2018

33 Cdo 3932/2018-120

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně I. V., bytem XY, zastoupené Mgr. Viktorem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Veselá 169/274, proti žalované Z. T., bytem XY, zastoupené JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 940/14, o zaplacení 2 870 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2018, č. j. -94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. -94, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 10. 2017, č. j. -60, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 2 870 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 29. 1. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle , neboť uvedený rozsudek závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. , oběma soudům vytýká nesprávné posouzení žalobkyní v průběhu řízení učiněného doplnění a rozšíření žaloby, jež soudy posoudily jako změnu žaloby, a že nezjišťovaly způsob porušení smlouvy o spolupráci uzavřené v roce 1998. Žalobkyně má za to, že její skutková tvrzení byla v celém průběhu řízení konzistentní – požadovala plnění z nároku vyplývajícího z porušení smlouvy (uzavřené v roce 1998) žalovanou. Soudy obou stupňů „v důsledku svých nesprávných rozhodnutí zcela nepatřičně pominuly dokazování ve věci, aniž by vůbec zkoumaly, jaká byla práva a povinnosti smluvních stran a návazná právní jednání“. Jejich „meritorní rozhodnutí“ jsou tak v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. (R 62/2000).

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 - dále jen „ “).

Podle , dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Spojuje-li dovolatelka přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, nebo která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, pomíjí, že při posuzování přípustnosti dovolání musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle přípustné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žalobkyni výtěžek z prodeje spoluvlastnického podílu žalované dle smlouvy o spolupráci uzavřené v roce 1998, k němuž došlo 3. 6. 2016, nenáleží, neboť předtím, než došlo k jeho prodeji (3. 6. 2016), došlo (dne 14. 1. 2016) ke zrušení uvedené smlouvy v důsledku odstoupení ze strany žalobkyně.

Výtkou, že odvolací soud nesprávně posoudil doplnění a rozšíření žaloby učiněné žalobkyní, dovolatelka nevymezila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo. Platí totiž, že je-li podání žalobce podle svého obsahu ( ) změnou žaloby, pak tomu, aby se soud vyslovil k přípustnosti takové změny usnesením vydaným podle nepřekáží, že žalobce tomuto procesnímu úkonu přisuzuje jiný význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 172/2004).

K vadám řízení ve smyslu , věty druhé, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není, jsou bezcenné výtky, že soudy „v důsledku svých nesprávných rozhodnutí zcela nepatřičně pominuly dokazování ve věci, aniž by vůbec zkoumaly, jaká byla práva a povinnosti smluvních stran a návazná právní jednání“.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. 11. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu