Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2279/2019

24 Cdo 2279/2019-621

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobců a) V. Ch., narozeného dne XY, bytem XY, b) M. N., narozené dne XY, bytem XY, c) Z. M., narozené dne XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, proti žalovanému V. V., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Evanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018, č.j. -559, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobci podali dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.9.2018, č.j. -559, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10.5.2018, č.j. -504, kterým soud zamítl žalobu na určení, že žalobci a), b), c) jsou dědici po zůstavitelce D. W., narozené XY, zemřelé 17.12.2012, podle závěti zůstavitelky ze dne 21.11.1995, když vycházel ze závěru, že je platná závětˇ zůstavitelky ze dne 28.6.2011, pořízená ve prospěch žalovaného. Přípustnost dovolání spatřují žalobci v tom, že právní posouzení věci učinily soudy na základě „pochybně a nesprávně zjišťovaného skutkového stavu“, neboť soud prvního stupně porušil poučovací povinnost podle a a 3 , soudy obou stupňů považovaly za nevěrohodné výpovědi dvou svědků jen proto, že se jedná o jejich příbuzné, nepřezkoumávaly řádně znalecké posudky o způsobilosti zůstavitelky rozpoznat a ovládat své jednání v době pořízení závěti 28.6.2011, přičemž již zadání revizního znaleckého posudku bylo provedeno nesprávně, a jejich konkrétní námitky k reviznímu znaleckému posudku zůstaly nevypořádány; tímto postupem při zjišťování skutkového stavu se podle žalobců soudy odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách procesního práva, což dovozují z označených rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje všechny dovolací námitky za neopodstatněné a plně vypořádané již v odvolacím řízení, zrekapituloval své dřívější závěry k námitkám žalobců a navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, popř. zamítnuto.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V dané věci je z obsahu dovolání zřejmé, že žalobci nenapadají právní posouzení věci, na kterém spočívá napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž zpochybňují skutkové závěry soudů stran způsobilosti zůstavitelky k pořízení závěti, když namítají nedostatky při provádění dokazování, včetně nesprávně zadaného revizního znaleckého posudku a nesprávného hodnocení provedených důkazů. Je tak uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , a odvolání tedy trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Protože uvedená vada dovolání brání, aby v dovolacím řízení mohlo být pokračováno, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Roman Fiala předseda senátu