Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5413/2017

30 Cdo 5413/2017-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 420 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. -118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se původně domáhal zaplacení částky 420 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. (dále také jako „posuzované řízení“). Žalovaná po mimosoudním projednání nároku žalobci vyplatila jako náhradu imateriální újmy částku 208 000 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2016, č. j. -74, uložil žalované zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 208 000 Kč od 31. 12.2015 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 212 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 12. 2015 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 456 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. -118, zastavil řízení o odvolání žalované a řízení o odvolání žalobce v části týkající se úroku z prodlení z částky 208 000 Kč za dobu od 12. 1. 2016 do zaplacení (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a dále v části vyhovujícího výroku o věci samé týkající se lhůty k plnění a ve výroku o nákladech řízení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu do části výroku II, kterou byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně co do částky 212 000 Kč s příslušenstvím, napadl žalobce (dále též jako „dovolatel“), zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jakkoliv dovolatel uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže celkovou délku řízení nepoměřoval všemi kritérii uvedenými v až e) , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), z dovolání ve vztahu k důvodům napadeného rozhodnutí nevyplývají jiné výhrady než, že odvolací soud na podkladě konkrétních skutkových zjištění o průtazích přičitatelných soudu nezvýšil na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci v průběhu řízení podle částku zadostiučinění, ačkoliv v případě kritéria chování poškozeného podle tuto částku procentuálně snížil.

Ostatně pokud se týče posouzení přiměřenosti celkové délky řízení, tj. poměření celkové délky řízení kritérii uvedenými v až e) , napadené rozhodnutí, a to ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, vytýkaným nedostatkem netrpí (tj. na dovolatelem předkládaném řešení právní otázky ve smyslu nezávisí), neboť již soud prvního stupně uvedl, že se „soudy svojí nečinností na celkové délce řízení podílely významnou měrou“, a jeho posouzení nebylo odvolacím soudem nijak zpochybněno.

Jestliže pak ve vztahu k posouzení adekvátní výše zadostiučinění odvolací soud pro zásadní podíl soudů na nepřiměřené délce řízení nezvýšil částku zadostiučinění, neboť nesprávný úřední postup, za který je poškozenému poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat i okolnost, pro kterou by mělo být toto zadostiučinění zvyšováno, nijak se tím ve smyslu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Byl-li totiž postup soudů v řízení zcela zásadní pro celkovou délku řízení, jakož i výsledný závěr o její nepřiměřenosti, je právě tato okolnost již zohledněna v základní částce, z níž odvolací soud při stanovení zadostiučinění vycházel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. ; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Na tom nic nemění ani okolnost, že celková délka posuzovaného řízení byla mimořádně dlouhá, neboť právě tato okolnost se odrazila nejen ve výsledné částce dané součinem délky řízení a základní částky zadostiučinění za jeden rok řízení, ale i ve zvýšení základní částky za jeden rok řízení na 20 000 Kč.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu