Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 420/2018

27 Cdo 420/2018-192

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. P.,narozeného XY, bytem v XY, Spolková republika Německo, zastoupeného Mgr. Kateřinou Pekárek, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, PSČ 180 00, za účasti C., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2017, č. j. -143, takto:

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 5. 2017, č. j. -108, zamítl návrh ze dne 8. 11. 2016 na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady C. (dále též jen „společnost“) konané dne 9. 8. 2016 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož postup jednatelky společnosti J. „v rámci e-mailového přípisu ze dne 8. 8. 2016“ nebyl rozporný s dobrými mravy, neboť z tohoto e-mailu „(objektivně posouzeno ve smyslu a ) nemohl navrhovatel nabýt jistoty, že se valná hromada konat nebude“.

[5] Odvolací soud při výkladu e-mailové zprávy ze dne 8. 8. 2016 postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu vyjádřenou zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rovněž Nejvyšší soud nemá žádných pochyb o tom, že úmyslem jednatelky společnosti nebylo odvolat již svolanou valnou hromadu společnosti, nýbrž vyhovět žádosti dovolatele o svolání „mimořádné“ valné hromady k projednání jím navržených záležitostí, které po dovolateli chtěla blíže konkretizovat. Tento úmysl musel být dovolateli při zachování běžné péče a opatrnosti, kterou lze u něj důvodně očekávat (srov. , ), zřejmý. Jednatelka totiž v e-mailové zprávě výslovně uvádí, že svolá mimořádnou valnou hromadu v září, ale potřebuje konkretizovat body, které dovolatel uvedl ve svém mailu ze dne 3. 8. 2016, aby mohla připravit pozvánku podle zákona. Zároveň dovolatele žádá, aby si ještě jednou rozmyslel, zda je tato mimořádná valná hromada skutečně nutná. Za této situace dovolatel jen stěží mohl nabýt oprávněného dojmu, že se valná hromada svolaná na 9. 8. 2016 (jejíž pořad byl zcela odlišný, než tomu mělo být u „mimořádné“ valné hromady, kterou jednatelka zamýšlela svolat na žádost dovolatele) v původně určeném termínu nekoná.

[6] Odkaz dovolatele na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , proto není případný, neboť tyto závěry byly přijaty za situace, kdy akcionář (společník) obdržel od společnosti oznámení o odvolání valné hromady.

[7] Ani odkaz dovolatele na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , nemůže obstát. Mezi účastníky totiž bylo nesporné, že jednatelkaspolečnosti odeslala dovolateli pozvánku na řádnou valnou hromadu včas a dovolatel pozvánku obdržel. Společnost tak učinila vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby se dovolatel o konání valné hromady dozvěděl včas, tj. ve lhůtě stanovené zákonem, popř. společenskou smlouvou (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ). Skutečnost, že se dovolatel řádné valné hromady nezúčastnil, a to ani prostřednictvím svého zástupce, jde zcela k jeho tíži.

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

[9] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu