Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 76/2019

4 Tz 76/2019-

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. D. P.

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018 č. j. -147 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 348 odst. 1 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. P.

Napadený rozsudek

se zrušuje

.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu státnímu zástupci v Kladně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018 č. j. -147 (právní moc nastala dne 18. 10. 2018), podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. D. P.

Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

„ … dne 15. 10. 2015 v Kladně v ulici XY, na pracovišti XY předložil k žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky falešné osvědčení o znalosti českého jazyka vydané dne 16. 9. 2015 Střední průmyslovou školou strojírenskou a Jazykovou školou s právem státní zkoušky pod ev. č. XY, za účelem získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, přičemž toto osvědčení je nezbytnou přílohou žádosti, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že uvedenou zkoušku z českého jazyka nevykonal a osvědčení mu nebylo nikdy řádně vystaveno …“.

Za to a za sbíhající přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl podle § 214 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 tr. zákoníku uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 60 (šedesáti) denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu.

Jelikož po vyhlášení rozsudku byly splněny podmínky obsažené v ustanovení § 129 odst. 2 tr. ř., tento nabyl právní moci a neobsahuje odůvodnění. Ze strany Nejvyššího soudu tak nebylo možno posoudit hodnotící úvahy okresního soudu, na jejichž základě dospěl k závěru o vině obviněného žalovaným trestným činem.

V další části mimořádného opravného prostředku stěžovatelka poukazuje, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 13 odst. 1 a § 348 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a současně odkázala na obsah těchto jednotlivých zákonných ustanovení.

Obviněný byl odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné y, jelikož v rámci správního řízení předložil správnímu orgánu falešné osvědčení o znalosti českého jazyka vydané Střední průmyslovou školou strojírenskou a Jazykovou školou s právem státní zkoušky (dále jen osvědčení), ačkoli bylo prokázáno, že uvedenou zkoušku z českého jazyka nevykonal. Ministryně spravedlnosti v této souvislosti odkázala na odbornou literaturu, zejména na komentář k , podle nějž paděláním veřejné y podle tr. zákoníku je úplné vyhotovení nepravé (falešné) y takové povahy, která má vyvolat dojem y vydané příslušným orgánem a předepsaným způsobem. Není rozhodující, zda eventuálně obsah padělané y odpovídá skutečnosti. Padělaná by měla být způsobilá k oklamání, ale na úrovni dokonalosti padělku nezáleží. Za padělání veřejné y se však nepovažuje potvrzení nepravdivých skutečností úřední osobou, do jejíž kompetence vydávání takových listin patří. Takové jednání by naplňovalo znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle tr. zákoníku. O podstatnou změnu obsahu veřejné y jde zejména tehdy, jestliže se změna dotkne podstaty y, tj. změna údajů o těch skutečnostech, které pravá osvědčuje, nebo změna orgánu, který u vydal. Není podstatné, jakým způsobem se změna provede, zda přepsáním, dopsáním údajů, výměnou fotografie, vymazáním údajů apod. ( komentář, prof. JUDr. P. Šámal, Ph.D. a kol., C. H. Beck 2012, str. 3256-3257).

Stěžovatelka dále zmiňuje, že otázku, zda je předložené osvědčení padělanou či pozměněnou u, se v dané věci zabývá především Odborné vyjádření k posouzení pravosti dokladu ze dne 20. 8. 2017 vypracované policejním orgánem Policie ČR, KŘ policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení dokladů a specializovaných činností. To ohledně osvědčení obviněného (bod 24) konstatuje, že se jedná o pravý formulář a užitý otisk razítka nevykazuje žádné odchylky od provedeného kontrolního otisku razítka předmětné jazykové školy. Dalším důkazem je znalecký posudek z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, znalkyně Mgr. Heleny Hornychové. Podle jejích závěrů předložené originály sporných podpisů znějících na jméno

„J. K.“

(ředitel jazykové školy), které se nacházejí na jednotlivých předložených osvědčeních o znalosti českého jazyka, případně na jejich duplikátech, jsou pravými podpisy osoby J. K., nar. XY.

Podle stěžovatelky tak dosud provedené důkazy neprokazují, že osvědčení o složení jazykové zkoušky obviněným je padělanou nebo pozměněnou veřejnou u ve smyslu tr. zákoníku. Text osvědčení se totiž nachází na originálním formuláři vydaném příslušným subjektem (střední školou), osvědčení bylo podepsáno oprávněnou a k tomuto úkonu zmocněnou osobou (ředitel střední školy) a bylo opatřeno pravým otiskem úředního razítka. Zároveň se ale okresní soud nezabýval dalšími okolnostmi potenciálně relevantními pro posouzení naplnění objektivní i subjektivní stránky přečinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku obviněným. Jsou to např. otázky, zda bylo osvědčení obviněnému vydáno příslušnými oprávněnými pracovníky jazykové školy či neoprávněnými třetími osobami, zda osvědčení je řádně a v tehdejší době standardně vyplněným dokumentem (typ, velikost a síla písma, jeho sklon při vyplnění jednotlivých kolonek, identifikace zařízení, na němž v době skutku probíhalo vyplňování textů platných osvědčení o jazykové zkoušce, případná existence dodatečných doplnění či jiných zásahů) a zda a jak byl obviněný během zkoušky ze dne 16. 9. 2015 informován o neúspěšnosti zkoušky a jak poučení porozuměl.

Z provedeného dokazování tak nepochybně nevyplývá, že se obviněný dopustil přečinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, i když je zjevné, že obsah osvědčení, které předložil v rámci správního řízení, neodpovídá skutečnosti, jelikož jazykovou zkoušku nesložil, když dosáhl pouze 11 z minimálního počtu 12 požadovaných bodů. Pokud k závěru o vině obviněného Okresní soud v Kladně přesto dospěl, porušil tím zákon v jeho neprospěch ve výše citovaných ustanoveních a trestního řádu.

Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018 č. j. -147 a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. D. P. v ustanoveních § 13 odst. 1, § 348 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby postupoval podle § 270 odst. 1, 4 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.

V prvé řadě je třeba konstatovat, že pokud jde o skutečnosti vyplývající z podané stížnosti pro porušení zákona ohledně odsuzujícího rozsudku i provedeného dokazování, tak tyto odpovídají obsahu spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. , a není je tudíž třeba znovu opakovat a lze na ně pouze odkázat.

Podle tr. zákoníku se přečinu padělání a pozměnění veřejné y dopustí i ten, kdo padělá veřejnou u nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo takovou u užije jako pravou.

Obviněný byl podle právní věty rozsudku okresního soudu odsouzen za to, že padělanou veřejnou u užil jako pravou. Ministryně spravedlnosti však ve svém mimořádném opravném prostředku tento závěr zpochybnila a za spornou označila otázku, zda se obviněný mohl dopustit přečinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, pokud v tomto případě předložil správnímu orgánu u mající nepochybně povahu y veřejné, jelikož tato byla vydána subjektem oprávněným k osvědčení jazykové způsobilosti žadatele, měla požadovaný tiskopis, byla opatřena pravým razítkem tohoto subjektu a současně i podpisem osoby, která za daný subjekt byla oprávněna vystupovat a podepisovat příslušné y a dokumenty, to celé v situaci, kdy výsledná informace vyplývající z této veřejné y neodpovídala skutečnosti (pravdě), jelikož obviněný podle konečného zjištění u jazykové zkoušky neprospěl a předmětná veřejná (osvědčení) mu vydána být nemohla a tudíž ani neměla.

Provedeným dokazováním se však zároveň nepodařilo zjistit, kdo a za jakých okolností tuto veřejnou u vystavil a jakým způsobem se veřejná (osvědčení) obviněnému dostala do dispozice, neboť obviněný využil svého práva a ve věci odmítl vypovídat a ani z ostatních provedených důkazů se nepodařilo zjistit nic, co by na tuto otázku dalo spolehlivou odpověď.

Podle komentáře k , který citovala ve svém podání i ministryně spravedlnosti, je objektem trestného činu padělání a pozměnění veřejné y zájem na řádném a zákonném chodu státního aparátu a důvěra v pravost a pravdivost veřejných listin. To může svádět k názoru, že ke spáchání tohoto trestného činu vede jakékoli porušující jednání, jehož předmětem je nepravá ale i

nepravdivá

veřejná . Při výkladu zákonných znaků tohoto trestného činu je však třeba důsledně vycházet ze znění jeho základní skutkové podstaty, která hovoří pouze o padělané nebo podstatně obsahově změněné veřejné ě. Ve skutečnosti tak nepravdivostí veřejné y není myšlena její výstupní obsahová informace, pokud veřejná byla vydána ve vyžadované podobě subjektem, který k tomu byl oprávněn.

Nepravdivostí

veřejné y je zde výhradně myšlena

nepravdivost formálních atributů

veřejné y, tedy např. pravdě neodpovídajícího jména osoby pro níž byla vystavena, doby platnosti či rozšíření vyznačeného oprávnění, fotografie oprávněné osoby, pokud je jí veřejná opatřena, apod. Samotná nepravdivost výstupní informace takové veřejné y bude trestná ve smyslu ustanovení tr. zákoníku pouze tehdy, pokud bude vyplývat ze současně padělaných či podstatně obsahově pozměněných výše zmíněných atributů takové veřejné y. Jestliže se tak nestane, pouhou obsahovou (výstupní informační) nepravdivost veřejné y podle citovaného ustanovení postihnout nelze.

Nejvyšší soud tak souhlasí s výhradami stěžovatelky i s argumenty, které učinila obsahem stížnosti pro porušení zákona. Provedeným dokazováním totiž bylo ve skutečnosti pouze prokázáno, že obviněný předložil správnímu orgánu rozhodujícímu o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nikoli zfalšované a tedy padělané (či obsahově pozměněné) osvědčení o znalosti českého jazyka, nýbrž osvědčení pravé, ale poskytující pravdě neodpovídající informaci, že zkoušku ze znalosti českého jazyka úspěšně složil, ačkoli tomu tak nebylo. V takovém případě se ale ze strany obviněného nemůže jednat o přečin padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, jelikož tato veřejná sama o sobě prokazatelně nikterak padělána či obsahově pozměněna nebyla. Nebyl tak naplněn základní zákonný znak předmětného přečinu.

Jestliže se současně nepodařilo zjistit kým a za jakých okolností bylo toto osvědčení vyhotoveno, ani osobu (osoby), jejímž (jejichž) prostřednictvím bylo předáno do dispozice obviněnému, nelze reálně uvažovat ani o případné součinnosti obviněného na jiném trestném činu, který se zde nabízí, a tím je trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle tr. zákoníku, (srov. přiměřeně rozhodnutí NS uveřejněné pod č. rozh. tr.). Pokud by se snad nabízela úvaha o spáchání přečinu poškozování cizích práv podle tr. zákoníku, bylo by nezbytné prokázat, že úmyslným jednáním obviněného došlo ke způsobení vážné újmy na právech orgánu státu, v tomto případě orgánu rozhodujícího o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

Za stávajícího stavu dokazování by tak jednání obviněného bylo posouditelné nanejvýš jako přestupek podle , o pobytu cizinců, ve znění platném do 17. 12. 2015, resp. podle téhož zákona, v současném znění, pokud by zároveň bylo možno dospět k závěru, že obviněný jednal vědomě v rozporu s ustanovením podle téhož zákona, tedy že v řízení podle tohoto zákona neuvedl pravdivě všechny údaje tímto zákonem požadované.

Zároveň je třeba konstatovat, že ke shora uvedenému pochybení ze strany okresního soudu došlo též v důsledku vadného předchozího řízení, kdy nebylo dostatečně respektováno ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., týkající se zjištění skutkového stavu o němž nejsou důvodné pochybnosti a hodnocení důkazů založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Okresní soud se totiž ani nepokusil v hlavním líčení vyslechnout jako svědky pracovníky jazykové školy, kteří v řízení přípravném podali ve věci vysvětlení, a to k okolnostem, které byly naznačeny výše. Otázkou samozřejmě zůstává, zda by se soudu od těchto osob podařilo získat informace, které by celý případ více osvětlily.

V důsledku všech výše vyslovených pochybení pak nelze než prohlásit, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2018 č. j. -147 došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného V. D. P. a to v již zmíněných ustanoveních § 348 odst. 1 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Nejvyšší soud proto uvedené porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil a podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušil. Dále byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal věc okresnímu státnímu zástupci v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Učinil tak proto, že stěžovatelka ve svém podání mj. uvedla, že v dosavadním řízení před okresním soudem nebylo dostatečně zjišťováno, zda obviněnému bylo osvědčení vydáno příslušnými oprávněnými pracovníky jazykové školy či neoprávněnými třetími osobami, zda je osvědčení řádným a v té době standardně vyplněným dokumentem, zda a jak byl obviněný během zkoušky informován o neúspěšnosti zkoušky a jak poučení porozuměl. S tímto jejím tvrzením lze do jisté míry souhlasit. Ale jak již bylo shora zmíněno, od obviněného uvedené skutečnosti soud zjistit nemohl, neboť ten využil svého práva a rovněž v řízení před soudem vypovídat odmítl. Zároveň se jedná o okolnosti a poznatky, o něž se již před podáním obžaloby měly podrobně zajímat orgány činné v přípravném řízení. Je totiž vysoce pravděpodobné, že předmětné osvědčení bylo vyhotoveno některou z osob, která k jeho vyhotovení měla přístup, a obviněnému bylo předáno za dosud nevyjasněných okolností navzdory tomu, že v jazykové zkoušce ve skutečnosti neobstál. Bude tak primárně na orgánech činných v přípravném řízení, aby se pokusily tyto okolnosti dodatečně objasnit, a podle výsledků tohoto šetření pak státní zástupce učiní výsledné rozhodnutí mj. i o tom, zda obviněného případně znovu postaví před soud a pro jaký trestný čin, anebo zda jeho věc postoupí příslušnému orgánu k rozhodnutí o přestupku, případně učiní jiné meritorní rozhodnutí.

Každopádně při jakémkoli dalším postupu bude nutno mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto podle § 273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 10. 2019JUDr. František Hrabecpředseda senátu