Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1594/2019

21 Cdo 1594/2019-1076

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. K.,narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 155/86, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, o náhradu za ztrátu na výdělku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2018 č. j. -1040, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2018 č. j. -1040 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nejvyšší soud již dříve ve vztahu k otázce rozsahu zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže jednou z příčin vzniku škody bylo zaměstnancem zaviněné porušení právních nebo ostatních předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo opilost zaměstnance, dospěl ve své rozhodovací praxi k závěru, že zčásti se zaměstnavatel své odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že sice příčin škody bylo více, ale že uvedené důvody (porušení bezpečnostních předpisů nebo opilost zaměstnance) přesto byly jednou z příčin škody (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2017 sp. zn. , jakož i stanovisko bývalého Nejvyššího soudu SSR k některým dalším otázkám uplatňování ustanovení o odpovědnosti organizace za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání ze dne 19. 6. 1980 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980, a v něm uvedený závěr, že prokáže-li organizace, že opilost je jednou z příčin pracovního úrazu pracovníka, zprostí se odpovědnosti zčásti).Bylo-li proto soudy v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení a věty první – nepodléhá, a to ani v případě, kdy je dovolání podle ustanovení přípustné), že jednou z příčin pracovního úrazu žalobce, který utrpěl dne 4. 9. 2001 následkem pádu ze schodů, byla jeho opilost, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu jejich závěr, že zaměstnavatel žalobce se své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem zčásti zprostil, aniž by pro tento závěr bylo významné, že jednou z příčin škody na zdraví vzniklé žalobci bylo i to, že mu nebyla včas zajištěna první pomoc.

K otázce posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska korektivu dobrých mravů srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 202 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. , odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. a v nich uvedený právní názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje, a že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž je za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování otázky, zda byly splněny předpoklady pro částečné zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobci pracovním úrazem podle ustanovení ( ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2006), zejména, že žalobce byl „v době úrazu opilý v míře ztotožnitelné s významnějším snížením duševních funkcí a celkové pohotovosti“ a že tato opilost byla příčinou jeho pádu ze schodů, nesouhlasí-li se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly), předestírá-li vlastní skutkové závěry, zejména závěr, že jeho opilost nebyla vůbec prokázána, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že se žalovaný nemůže „úspěšně dovolávat zproštění odpovědnosti a to ani částečného“), a namítá-li jiné vady řízení (spočívající zejména v rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění změny žaloby ohledně bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění podle ustanovení a v jeho „aprobaci“ odvolacím soudem, ve vyjádření odvolacího soudu, že žalobce mohl „svůj nepřipuštěný nárok bezodkladně uplatnit u soudu samostatnou žalobou“, které je podle dovolatele v rozporu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. , a v tom, že soudy žalobce nepoučily „ve smyslu ust. “), k nimž lze podle ustanovení věty druhé přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné]; dovolatelem namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými odvolacím soudem ani znaky nepřípustné libovůle dovolací soud neshledal.

Postup odvolacího soudu je navíc – z hlediska námitky dovolatele týkající se nepřipuštění změny žaloby ohledně bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění – v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. , neboť dovolatel přehlíží, že v něm byl mimo jiné vysloven závěr, že se „účastník řízení může proti nepřipuštění změny návrhu podle ustanovení podle okolností konkrétního případu bránit jednak 1. tím, že podá návrh (žalobu) nový, dále 2. může napadnout nepřipuštění návrhu v odvolání podaném ve věci samé a konečně není vyloučeno ani 3. podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu“, přičemž odvolací soud se usnesením soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu žalobce ze dne 3. 5. 2017 tak, že změna žaloby nebyla připuštěna, v napadeném rozsudku zabýval a uzavřel, že toto rozhodnutí je „plně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení a ustanovením , umožňujícím soudu změnu žaloby nepřipustit, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu“, tím spíše, že žalobce „v již deset let trvajícím řízení“ požadoval v rámci rozšíření žaloby o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění „její mimořádné navýšení rozhodnutím soudu“.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu