Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3894/2019

30 Cdo 3894/2019-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci žalobkyně E. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinou Tetzeliovou, advokátkou se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. -17, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne 11. 7. 2018, č. j. -6, odmítl pro neprojednatelnost žalobu (výrok I usnesení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II usnesení).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).

Soudy obou stupňů takto rozhodly o neúplné žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody za blíže nepopsaný nesprávní úřední postup soudů a správních orgánů v souvislosti s restitucí zemědělského majetku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, přičemž nebyla zastoupena advokátem.

V návaznosti na to soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 12. 2018, č. j. -59, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení takového usnesení odstranila nedostatek povinného zastoupení s tím, že ji současně poučil o následcích spojených s tím, že dovolání nebude sepsáno advokátem. Žalobkyně však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranila a požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Usnesením ze dne 20. 2. 2019, č. j. -62, soud prvního stupně návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro dovolací řízení spojený s návrhem na osvobození žalobkyně od soudních poplatků pro dovolací řízení zamítl, k odvolání žalobkyně bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2019, č. j. -84 (v právní moci od 2. 10. 2019).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “.

Ustanovení , které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v [tedy podmínka povinného zastoupení – pozn. Nejvyššího soudu], běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.

Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla při jeho podání zastoupena a že zvolený zástupce dovolání sepsal. Protože ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce, nebylo dovolání zvoleným advokátem doplněno, Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení části věty před středníkem a věty třetí a řízení o dovolání zastavil, protože tak měl učinit již soud prvního stupně, který jinak žalobkyni řádně poučil o procesních důsledcích její nečinnosti.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu