Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 23/2019

11 Tvo 23/2019-477

USNESENÍ

P. P.,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Usnesením ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. , rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. se obviněný P. P. ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.

2. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas stížnost, kdy uvedl, že odůvodnění stížnosti doručí soudu ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne jejího podání. Ke dni rozhodnutí o této stížnosti však její odůvodnění nebylo Nejvyššímu soudu doručeno.

3. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.

4. Nejvyšší soud se s napadeným rozhodnutím zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

5. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. , byť nepravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v době trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. V době podané stížnosti se věc nacházela u Vrchního soudu v Praze, a to z podnětu obviněným podaného odvolání. Vrchní soud tak konstatoval, že v daném stadiu trestního řízení byly shromážděny důkazy nasvědčující tomu, že čin, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, vykazuje znaky trestného činu a existují i nadále důvody vedoucí k závěru, že jej spáchal obviněný.

6. Vrchní soud v Praze rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě s ohledem na přetrvávající vazební důvody podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Konstatoval přitom, že obviněný byl uznán vinným (byť nepravomocně) shora uvedeným zvlášť závažným zločinem a odsouzen k velmi vysokému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Výše uloženého trestu již sama o sobě postačuje k odůvodnění a zesílení obavy z útěku obviněného tak, jak předpokládá § 67 písm. a) tr. ř. Pro ponechání obviněného ve vazbě svědčí i další skutečnosti, totiž že obviněný nemá silné sociální či majetkové vazby k žádnému konkrétnímu místu na území České republiky, není zde ani dlouhodobě zaměstnán a nedisponuje zde ani žádným nemovitým majetkem oproti zemi svého původu. Nejvyšší soud rovněž přisvědčuje závěru vrchního soudu, pokud poukazuje na jednání obviněného, kdy se po zjištění zásilky kokainu pokusil o útěk. Vrchní soud v Praze svůj závěr ohledně zmíněného vazebního důvodu dále podložil i přiléhavými odkazy na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wemhoff proti Německu ze dne 27. 6. 1968, č. 2122/64).

7. Dále vrchní soud dospěl k závěru o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., když obviněný je osobou, která byla v minulosti již dvakrát soudně stíhána, a také skutečnostmi plynoucími z protokolu o úředním zajištění sepsaným Generálním ředitelstvím celních a nepřímých daní Francouzské republiky. Nejvyšší soud sdílí názor vrchního soudu, že existuje reálná hrozba, že by v případě propuštění z vazby mohl obviněný navázat na předcházející trestněprávní jednání.

8. Vrchní soud se v napadeném rozhodnutí zabýval také možností nahrazení vazby jinými instituty. S jeho stanoviskem se také v tomto ohledu Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Propuštění obviněného z vazby, stejně jako její nahrazení jiným opatřením podle trestního řádu je totiž vyloučeno především s ohledem na závažnost trestné činnosti i výši nepravomocně uloženého trestu.

9. Obviněný byl řádně vyrozuměn o konání vazebního zasedání u Vrchního soudu v Praze, přičemž sdělil, že k vazebnímu zasedání nechce být eskortován a nechce v něm být slyšen (č. l. 455). Postup vrchního soudu při rozhodování o dalším trvání vazby tak byl rovněž v souladu s § 73d odst. 3 tr. ř.

10. Nejvyšší soud se z výše uvedených důvodů s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze plně ztotožňuje a v podrobnostech na něj může odkázat. Vrchní soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě vymezil důvody ponechání obviněného ve vazbě a jasným a srozumitelným způsobem vyložil, které skutečnosti jej k těmto závěrům vedly, přičemž zdůraznil též okolnosti, které ponechání obviněného ve vazbě ještě umocňují. Závěrům Vrchního soudu v Praze nelze nic vytknout a obsah odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 134 odst. 2 a § 73c tr. ř.

11. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. , důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. P o u č e n í :Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 11. 2019

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu