Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3671/2019

29 Cdo 3671/2019-2125

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta, v konkursní věci úpadce Z. N., narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu úpadce na nucené vyrovnání, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Martinou Hřebenovou, advokátkou, se sídlem v Praze, V Holešovičkách 94/41, PSČ 182 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2017, č. j. -1422, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1]

Usnesením ze dne 20. června 2016, č. j. -1389, Krajský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“), rozhodl, že nucené vyrovnání, které úpadce (Z. N.) navrhl podáním z 13. března 2012, ve znění podání došlých konkursnímu soudu 20. března 2012, 10. dubna 2012, 20. dubna 2012, 30. listopadu 2015 a 18. ledna 2016, je nepřípustné.

[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. -1422, potvrdil usnesení konkursního soudu.

[3] Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

[4] Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s , tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

[5] Napadené rozhodnutí odpovídá v posouzení předpokladů (ne)přípustnosti nuceného vyrovnání ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, závěrům obsaženým (co do úsudku o nedostatku součinnosti úpadce, založeného na skutkových závěrech soudů, jež dovoláním zpochybnit nelze) v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2011, pod číslem 27 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. července 2010, sp. zn. (dostupným na webových stránkách Ústavního soudu). Přitom je zjevné, že vyšly-li před rozhodnutím o návrhu na nucené vyrovnání v konkursním řízení najevo okolnosti vylučující (samy o sobě) přípustnost nuceného vyrovnání, není konkursní soud povinen zkoumat, zda zde s ohledem na dosavadní průběh konkursního řízení nejsou ještě další okolnosti zpochybňující přípustnost nuceného vyrovnání.

[6] Námitkou, že o věci v prvním stupni rozhodoval podjatý soudce, vystihuje dovolatel (jak patrno z dovolání samotného), tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[7] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu