Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1209/2019

11 Tdo 1209/2019-129

USNESENÍ

M. H.,

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněné M. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. , tak, že se podle a , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), na území České republiky uznává rozsudek Okresního soudu v Nitře ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Nitře ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , jímž byla M. H. odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let za trestný čin podvodu podle , 5 slovenského trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2005. Dalšími výroky citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře bylo rozhodnuto, že podle M. H. vykoná nepodmíněný trest odnětí svobody v délce pěti let, přičemž podle byla pro výkon uloženého trestu podle tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2017, zařazena do věznice s ostrahou.

2. Proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. , tak, že tento řádný opravný prostředek podle § 256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.

3. Obviněná s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasila a prostřednictvím zvoleného obhájce proti němu podala v zákonné lhůtě dovolání. V tomto mimořádném opravném prostředku přitom odkázala na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu a namítla, že se odvolací soud nejen že nevypořádal s námitkami a argumenty uplatněnými obhajobou vůči rozsudku soudu prvního stupně, ale naopak svým rozhodnutím k procesním vadám rozsudku soudu prvního stupně přidal další vady, čímž se jeho rozhodnutí stalo takřka nepřezkoumatelným. Obviněná přitom poukázala na závažné procesní pochybení Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť je nepřípustné, aby o téže věci ve dvou stupních rozhodoval jeden a tentýž soudce. Další procesní pochybení, které činí napadený rozsudkem krajského soudu nezákonným, obviněná spatřuje v tvrzení odvolacího soudu uvedeném v odůvodnění jeho rozhodnutí, že neobstojí námitky obviněné, že v původním řízení vedeném před slovenskými soudy byly rozsudky vyhlášeny v její nepřítomnosti, přičemž vůbec nevěděla o konání hlavního líčení, neboť hlavního líčení se osobně nezúčastnila jen proto, že výslovně požádala o jeho konání ve své nepřítomnosti. K těmto závěrům odvolacího soudu obviněná namítá, že se jedná o tvrzení odporující skutečnosti. Závěrem pak obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněné uvedla, že bez ohledu na uplatněné dovolací důvody je třeba konstatovat, že podané dovolání směřuje proti usnesení vrchního soudu, jímž bylo rozhodováno výlučně o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí na území České republiky, přičemž takové rozhodnutí, byť bylo učiněno soudem druhého stupně, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu, neboť jej nelze podřadit pod žádné z v tomto ustanovení taxativně vyjmenovaných rozhodnutí [pod písmeny a) až h)], která lze učinit předmětem dovolacího řízení. Za tohoto stavu shledává státní zástupkyně dovolání obviněné za nepřípustné, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnuto.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

6. Z výše uvedeného zákonného vymezení je tak zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat zákonem stanovené podmínky, a to kumulativně. Předně se musí jednat o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém svém obsahu v řízení před soudem druhého stupně. Současně se musí jednat o takové rozhodnutí soudu, proti němuž zákon podání dovolání výslovně připouští.

7. Jelikož je výčet rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve věci samé, proti nimž je dovolání přípustné, obsažený v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu výčtem taxativním, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu je přitom míněn toliko rozsudek, jímž obviněného uznal vinným a jímž mu uložil trest, popř. ochranné opatření nebo jímž upustil od potrestání soud České republiky. Naopak rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání podaném proti rozsudku, jímž soud podle rozhodl o výkonu trestu uloženého rozsudkem cizího státu, nelze dovoláním napadnout. Nejde totiž o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu , odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť rozsudkem vydaným postupem podle a násl. nebyl obviněný uznán vinným ani mu nebyl uložen trest (k srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. rozh. tr.).

8. Za tohoto stavu tak nelze usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. , jímž bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o uznání rozsudku Okresního soudu v Nitře ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Nitře ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , jímž byla M. H. odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 5 slovenského trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2005, na území České republiky, za současného rozhodnutí o výkonu nepodmíněný trest odnětí svobody v délce pěti let, pro jehož výkon byla podle tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, považovat za rozhodnutí ve věci samé, neboť citovaným rozhodnutím soudu České republiky byla posuzována toliko otázka splnění zákonných podmínek stanovených pro uznání a výkon cizozemského rozhodnutí na území České republiky, aniž by tímto krajským soudem bylo meritorně rozhodováno o uznání obviněné vinnou či o uložení trestu. V případě obviněné bylo o vině a trestu naopak rozhodnuto nikoli soudem České republiky, nýbrž příslušným soudem Slovenské republiky, jehož rozhodnutí však nelze podřadit pod taxativní výčet rozhodnutí činěných tuzemskými soudy podle , 2 tr. řádu, jejichž vydání je zákonným předpokladem přípustnosti dovolání.

9. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněnou podané dovolání je nepřípustné, neboť bylo podáno proti jinému rozhodnutí, než jaké je uvedeno v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 10. 2019

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu Vypracoval: JUDr. Tomáš Durdík