Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 848/2019

30 Cdo 848/2019-323

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem v Mořince 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 10 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městskéhosoudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, č. j. -265, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V řízení se žalobce domáhá zaplacení částky 5 250 000 Kč jako náhrady škody představované hodnotou domu, ohledně něhož bylo u Městského soudu v Brně vedeno pod sp. zn. řízení o určení vlastnictví, v němž podle žalobce soudy rozhodly nezákonně, a dále částky 4 750 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou a způsobem vedení řízení o určení vlastnictví.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2018, č. j. -251, kterým bylo řízení zastaveno co do nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 750 000 Kč s příslušenstvím.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Otázka „zda je dán zákonný důvod k zastavení řízení co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu představující částku 4 750 000 Kč z důvodu, že žalobce tento nárok předběžně neuplatnil přímo u žalované“, nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, jestliže uzavřel, že i v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy je předběžné uplatnění u příslušného orgánu podmínkou pro jeho uplatnění před soudem a že v situaci, kdy žalobce takový nárok předběžně neuplatnil a tento odstranitelný nedostatek podmínky řízení neodstranil ani po výzvě soudu, bylo nutné ve vztahu k předmětnému nároku řízení zastavit podle (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 11/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na který správně odkázal odvolací soud, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. ). V projednávané věci se nejednalo ani o žádnou z výjimek z uvedeného pravidla, které dovodila judikatura Nejvyššího soudu, neboť nešlo o situaci, kdy žalovaný nárok přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání, u něhož žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá či o situaci, kdy soud prvního stupně nesplnění podmínky předběžného projednání včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “), v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. ). Žalobcem uplatněný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 4 750 000 Kč je skutkově odlišný od (předběžně uplatněného) nároku na náhradu škody ve výši 5 250 000 Kč a jde tak o dva nároky se samostatným skutkovým základem. V řízení se žalovaná k požadovanému nároku na náhradu nemajetkové újmy věcně nevyjádřila, nedala najevo, že by tento nárok nehodlala uspokojit, pouze upozornila na nutnost jeho předběžného projednání a v této části navrhla zastavení řízení.

Nejvyšší soud přitom neshledává žádný důvod pro odklon od výše citované ustálené rozhodovací praxe v projednávané věci, jak jej požaduje žalobce v dovolání s poukazem na „okolnosti zvláštního zřetele hodné spočívající zejména v subjektivní stránce projednávaného nároku“. Žalobcem tvrzené okolnosti (nemoc žalobce a údajné promlčení tohoto nároku v průběhu soudního řízení) nejsou z pohledu úpravy a jejího účelu rozhodné.

Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu