Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 166/2019

24 Cdo 166/2019-483

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. S., narozeného dne XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, zastoupeného Mgr. Bc. Vítězslavem Jírou, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova č. 564/6, proti žalovanému J. S., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 222/5, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. července 2018, č. j. -421, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. září 2018, č. j. -427, a opravného usnesení ze dne 12. října 2018, č. j. -449, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. -421, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 9. 2018, č. j. -427, a opravného usnesení ze dne 12. 10. 2018, č. j. -449, není přípustné podle ustanovení , neboť dovolatel uvádí, že spatřuje naplnění předpokladu přípustnosti svého dovolání v tom, že je dovolacím soudem otázka hmotného práva rozhodována rozdílně (k čemuž poukazuje pouze na jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. ), spatřuje-li však dovolatel naplnění předpokladu přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, je zapotřebí vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit. Na žádné rozpory v judikatuře dovolacího soudu však dovolatel nepoukázal.

Dovolání žalobce není přípustné ani z hlediska dále v dovolání obsaženého tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od výše uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu (z nějž přitom odvolací soud při svém rozhodnutí podle odůvodnění vycházel), když tvrdí, že odvolací soud nepřihlédl k okolnostem konkrétního případu. Žalobce však ve skutečnosti nenamítá nesprávné právní posouzení věci, ale nesouhlasí s tím, které svědecké výpovědi považoval odvolací soud za věrohodné a jaká skutková zjištění z těchto výpovědí učinil. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není napadení právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. ). Podrobit dovolacímu přezkumu tedy lze toliko otázku, zdali odvolací soud stran uvedených výhrad postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s procesními předpisy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. ).

Namítal-li žalobce dále rozpor napadeného rozhodnutí s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. , o který své rozhodnutí odvolací soud rovněž opřel, není zřejmé, v jakém směru se od něj měl podle dovolatele odvolací soud odchýlit. Žalobce se svojí argumentací snaží tvrdit, že uvedený nález na projednávaný případ nedopadá, přičemž opět předestírá vlastní hodnocení provedených důkazů a nesouhlasí s tím, jak provedené důkazy vyhodnotil odvolací soud, když dospěl k závěru, že svědecké výpovědi nevedou k jednoznačným závěrům.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu