Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 110/2019-104

KSOS 39 INS XY11 ICm XY29 ICdo 110/2019-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Anety Babincové, se sídlem v Ostravě, Bronzová 1291/21, PSČ 710 00, jako insolvenční správkyně dlužníků J. Š. a J. Š., zastoupené Mgr. Žanetou Burkotovou, advokátkou, se sídlem v Havířově, 17. listopadu 1137/27a, PSČ 736 01, proti žalované J. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, PSČ 736 01, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozeného XY, a J. Š., narozené XY, obou bytem XY , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2019, č. j. 11 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 2. března 2018, č. j. č. j. 11 ICm XY, určil, že darovací smlouva ze dne 27. října 2014, na základě níž byly nemovitosti (specifikované ve výroku rozsudku − dále jen „sporné nemovitosti“), převedeny na žalovanou, je vůči přihlášeným věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkům v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, neúčinná (výrok I.), žalované uložil, aby vydala sporné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníků „v rámci insolvenčního řízení“ vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. XY (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. února 2019, č. j. 11 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).

Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:

1) Insolvenční řízení bylo zahájeno k insolvenčnímu návrhu dlužníků dne 2. listopadu 2015.

2) Insolvenční soud usnesením ze dne 20. listopadu 2015, č. j. XY, zjistil úpadek dlužníků, ustanovil insolvenční správkyni a povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením. Následným usnesením ze dne 23. března 2016, č. j. XY, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků a prohlásil konkurs na jejich majetek.

3) Dne 27. října 2014 uzavřeli dlužníci (jako dárci) a žalovaná (dcera dlužníků jako obdarovaná) darovací smlouvu, jejímž předmětem byly sporné nemovitosti. Vlastnické právo žalované ke sporným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 30. října 2014.

4) V době uzavření darovací smlouvy byli dlužníci v úpadku.

5) Okresní soud v Karviné − pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 2. listopadu 2016, č. j. -97, zamítl žalobu, kterou se (tamní) žalobkyně (Československá obchodní banka, a. s.) domáhala vůči žalované určení neúčinnosti darovací smlouvy.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 27. února 2014, sp. zn. , a ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 60/2014 a 106/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 60/2014“ a „R 106/2016“), jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2016, pod číslem 101 – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že darovací smlouva je neúčinným právním úkonem a žalovaná má povinnost vydat plnění, jež „ušlo z neúčinného právního úkonu“, do majetkové podstaty dlužníků.

Přitom zdůraznil, že:

a) Darovací smlouva byla uzavřena ve prospěch osoby blízké v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení.

b) Darovací smlouva je „právním úkonem“ bez přiměřeného protiplnění.

c) V době uzavření darovací smlouvy byli dlužníci v úpadku a touto smlouvou převedli do vlastnictví žalované „jediný hodnotný majetek“; zkrátili tak možnost uspokojení věřitelů dlužníků v insolvenčním řízení.

d) Neobstojí námitka žalované, podle níž o dluzích „svého otce (svých rodičů) nevěděla“, když „smyslem neúčinnosti právních úkonů dlužníka v je, aby se osoba dlužníku blízká při právních úkonech s dlužníkem přesvědčila, že je dlužník nečiní v době, kdy je v úpadku, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů. Jestliže se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že tento úkon bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenčním správcem zpochybněn“.

Konečně doplnil, že výsledek řízení (vedeného pod sp. zn. ) o odpůrčí žalobě (podle ustanovení a násl. , − dále jen „o. z.“), tj. rozsudek, jímž soud odpůrčí žalobu zamítl, nemůže mít (pro projednávanou věc) žádný význam.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), k řešení otázky, zda „je pro neúčinnost právního úkonu bez přiměřeného protiplnění relevantní vědomost obdarovaného o úpadkové situaci dlužníka (dárce)“.

Dovolatelka nesouhlasí se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. a naopak zastává názor, podle něhož „nemůže být úkonem bez přiměřeného protiplnění uzavření darovací smlouvy s dlužníky (…), když jí Okresní soud v Karviné – pobočka Havířov dal jednoznačně za pravdu, že o úpadku rodičů nevěděla“. Současně nesouhlasí s tím, že „by snad některá ustanovení zákona insolvenčního měla mít přednost před ustanoveními jiného zákona stejné právní síly“ (míněno ustanovení § 589 o. z.).

Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovením , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku sen. zn. (a v judikatuře Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech), k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 106/2016, jakož i v rozsudku ze dne 29. února 2016, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 64/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Konečně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti ani o tom, že závěr, podle něhož je právní úprava obsažená v ustanoveních až komplexní a institut neúčinnosti právních úkonů (právních jednání) nahrazuje v insolvenčním řízení institut odporovatelnosti upravený v ustanovení , (srov. též R 60/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2015, sp. zn. 1666/2014, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2015, pod číslem 135), se uplatní i ve vztahu k institutu relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka upravenému v ustanoveních a násl. o. z.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu