Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
A6C0FB9DA10AC6D6C12584E9001E7629.html
HTML · 14.77 KB
No categories available
21 Cdo 3489/2019
21 Cdo 3489/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně T. R., narozené XY, bytem XY, proti žalované TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci, Staré Město, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, zastoupené JUDr. Janou Kantorovou, advokátkou se sídlkem v Třinci, Husova č. 401, o odškodnění majetkové újmy, stanovení doživotní renty, odškodnění nemajetkové újmy a „návrhu na insolvenci“, původně vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Nc 6517/2016 , nyní u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. 8 C 184/2017 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. května 2017, č. j. Ncp 380/2017 -33, jímž rozhodl o určení věcné příslušnosti, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený Krajskému soudu v Praze usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. Ncp 380/2017 -33, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, a věc postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku.
Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně dne 31. 7. 2017 podání označené jako „dovolání“.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. , čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. , dále jen „o. s. ř. “).
Podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v občanském soudním řádu k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej mutatis mutandis stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96 , uveřejněné pod č. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, který soud je věcně příslušný k projednání věci, není takové rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně (k tomu srovnej - ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení soudce - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4634/2014 ) ani rozhodnutím soudu odvolacího (k tomu srovnej - opětovně ve vztahu k rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení soudce - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4085/2011 ).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jak vyplývá z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , funkční příslušnost pro projednání odvolání ani dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu o věcné příslušnosti není v o. s. ř. o. s. ř. upravena, neboť v prvém případě se odvolání pojmově váže na rozhodnutí soudu vydané v řízení v prvním stupni a v druhém se dovolání váže k rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže rozhodnutí nadřízeného soudu, tj. v daném případě Vrchního soudu v Praze, není rozhodnutím soudu prvního stupně ani odvolacího soudu, ale nadřízeného soudu podle § 104a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , nemůže být podání žalobkyně projednáno jako odvolání, ani jako dovolání.
Jelikož dovolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí nadřízeného soudu, o. s. ř. o. s. ř. neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém dovolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4475/2018 ).
Za situace, kdy zde není – jak je výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, č. j. Ncp 380/2017 -33, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2019
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu