Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3776/2019

27 Cdo 3776/2019-386

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, PSČ 130 00, za účasti K., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, PSČ 682 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2019, č. j. -447, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Navrhovatelka

je povinna

zaplatit společnosti K. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Navrhovatelka se svým návrhem domáhá vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě společnosti K. (dále jen „společnost“) konané 29. 5. 2015 (dále jen „valná hromada“), jimiž byli odvoláni dřívější členové představenstva a dozorčí rady a zvoleni noví členové těchto orgánů společnosti (dále jen „napadená usnesení valné hromady“).

[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. -154, „nevyslovil neplatnost“ napadených usnesení valné hromady (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. -447 (dále jen „usnesení odvolacího soudu“), rozhodl, že se odvolací řízení nepřerušuje (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok) a uložil navrhovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek (čtvrtý výrok).

[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, neboť předchozí usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2017, č. j. -248, Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 31. 10. 2018, č. j. -319 (uveřejněným pod číslem 101/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) [dále jen „R 101/2019“].

[5] Navrhovatelka podala „do všech výroků“ (v záhlaví označeného) usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] V části, v níž dovolání směřuje proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým odvolací soud zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení, není rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí ve smyslu , a přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí není založena ani (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. ).

[7] Dovolání není přípustné ani v částech, v nich směřuje proti třetímu a čtvrtému výroku usnesení odvolacího soudu, tj. proti výroku o nákladech odvolacího řízení a proti výroku, jímž odvolací soud uložil dovolatelce povinnost zaplatit soudní poplatek. Je tomu tak proto, že podle , resp. i) není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, resp. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

[8] Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani ta část dovolání, jejímž prostřednictvím dovolatelka napadá druhý výrok usnesení odvolacího soudu. Podstatou dovolacích námitek je polemika se závěrem Nejvyššího soudu vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí R 101/2019, podle něhož sankce spočívající ve ztrátě oprávnění vykonávat práva spojená s akciemi, které akcionáři do 30. 6. 2014 nepředložili k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno ve smyslu , nastoupí bez ohledu na to, kdy (popřípadě zda vůbec) společnost vyzvala akcionáře, aby jí akcie předložili, respektive na to, jakou lhůtu jim k tomu společnost stanovila.

[9] S tímto závěrem Nejvyššího soudu, který byl pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ) – k němuž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil v rozsudcích ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. , a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , a na němž Nejvyšší soud nemá důvod ničeho měnit – je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu. Řešení dovolatelkou předestřených otázek tedy není s to založit přípustnost dovolání.

[10] Namítá-li dovolatelka, že postup odvolacího (resp. dovolacího) soudu nebyl správný, neboť měl řízení přerušit a předložit věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení věty druhé , přehlíží, že se Nejvyšší soud otázkou souladu dotčené právní úpravy s ústavním pořádkem zabýval. Dospěl přitom k závěru, že z hlediska poměřování vhodnosti, potřebnosti a míry zásahu do práv akcionáře je zákonodárcem zvolený způsob regulace ústavně konformní (viz R 101/2019); ani na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod ničeho měnit.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[12] Ty sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 11. 10. 2019) podle , bodu 5, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatelky celkem 4.114 Kč.

[13] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. 11. 2019

JUDr. Filip Cileček předseda senátu