Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 745/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., t. č. Věznice Plzeň - Bory, zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2019 č. j. -50, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2018 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2017 č. j. -3470, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , a 4, a y a , a d, jakož i jeho základní práva podle a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Dále navrhuje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 11. 2017 č. j. -3470 byl stěžovatel zproštěn obžaloby ohledně skutku spáchaného dne 22. 3. 2010 v Praze protože nebylo prokázáno, že tento skutek, ve kterém byl spatřován zvlášť závažný zločin loupeže podle , 2 písm. c) , spáchal. Za ostatní čtyři trestné činy, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -3006, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 11. 12. 2012 sp. zn. , tedy zločin podílnictví podle , zvlášť závažný zločin loupeže podle a 2 písm. c) , zločin podílnictví podle , odst. 3 písm. c) (skutek ad C. 1 výroku o vině), a přečin padělání a pozměnění veřejné y podle alinea prvá a druhá (skutek ad C. 2 výroku o vině), pak stěžovateli uložil podle a úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle do věznice s ostrahou. Podle mu uložil také trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti 3 700 Kč, a podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost společně a nerozdílně s obviněným N. nahradit obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s. na náhradě škody částku 1 495 000 Kč.

3. Rozsudkem vrchního soudu ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. byl k odvolání stěžovatele směřujícího proti výše uvedenému trestu zrušen rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu mu byl nově vyměřen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a deseti měsíců se zařazením pro jeho výkon podle do věznice s ostrahou.

4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2019 č. j. -50 bylo dovolání stěžovatele odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel ve své vágně formulované ústavní stížnosti namítá, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, když se soudy nevypořádaly s jeho námitkami (stěžovatel však neuvádí, jaké námitky má na mysli). Dále tvrdí, že došlo k porušení zásady kontradiktornosti řízení (stěžovatel však neuvádí, jak k tomu mělo dojít).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Možno zdůraznit, že stěžovateli byl trest ukládán v rámci sazby 5 až 12 let odnětí svobody a vyměřená výše trvání 6 let a 10 měsíců se tak blíží dolní z obou hranic. Napadená rozhodnutí přitom obsahují odůvodnění, proč byl trest vyměřen v právě takovéto výši, když ve stěžovatelův prospěch byla zohledněna například i doba uplynulá od spáchání závadného jednání. Za situace, kdy stěžovatelova ústavní stížnost ani neobsahovala žádnou bližší argumentaci, Ústavní soud považuje za postačující dále v podrobnostech na odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí odkázat.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

10. S ohledem na takovýto výsledek řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud dále nezabýval stěžovatelovým návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu