Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4088/19

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Skoumala, právně zastoupeného JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 22, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. - 21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. soud rozhodl v právní věci žalobce o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 13. 6. 2019, č. j. JMK 85459/2019, sp. zn.: S-JMK 68872/2019/OD/Ša tak, že řízení zastavil. To odůvodnil tím, že stěžovatel včas neuhradil soudní poplatek. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud uvedl, že usnesením ze dne 6. 8. 2019, č. j. -19, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč; k tomu mu určil lhůtu 15 dnů od doručení citovaného usnesení a současně ho poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, krajský soud řízení zastaví. Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 12. 8. 2019, jak je vykázáno potvrzením o dodání a doručeni do datové schránky jeho zástupce. Podle citovaného rozhodnutí však stěžovatel na usnesení, resp. výzvu v něm obsaženou, nezareagoval a soudní poplatek neuhradil, a to ani do data vydání tohoto rozhodnutí (viz úřední záznam na č. I. 21 spisu). Lhůta k úhradě soudního poplatku tak podle krajského soudu marně uplynula dnem 27. 8. 2019.

3. Podstatou stížnosti stěžovatele je skutečnost, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě, a to dne 13. 8. 2019, soudní poplatek uhradil a tedy splnil zákonné podmínky pro zahájení řízení ve věci. Toto své tvrzení měl stěžovatel doložit přehledem plateb, které provedl ze svého účtu vedeného u Komerční banky v předmětném období. Stěžovatel se tedy domnívá, že mu postupem soudu bylo znemožněno uplatnit své námitky proti rozhodnutí správních orgánů.

4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Subsidiarita ústavní stížnosti má přitom dimenzi formální i materiální. Formální dimenze znamená, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí "formálně" podat všechny prostředky k ochraně práv, kterými disponuje, a materiální subsidiaritou je myšleno to, že tyto prostředky odůvodní způsobem, který obecnému soudu umožní ústavněprávní přezkum a že splní všechny procesní požadavky pro jejich meritorní projednání. Krátce řečeno, přípustnou je ústavní stížnost nejen tehdy, podal-li stěžovatel opravný prostředek, nýbrž také, když řízení před obecnými soudy již skončilo a jeho výsledek proto může být přezkoumán Ústavním soudem, a to výhradně z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení napadeného usnesení krajského soudu, proti němuž je možno podat kasační stížnost, přičemž konečným rozhodnutím ve věci je v takovém případě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel sice v záhlaví ústavní stížnosti uvádí, že tato by snad měla směřovat i proti "usnesení Nejvyššího soudu ČR" (čímž pravděpodobně myslí Nejvyššího správního sodu) ze dne 14. 11. 2019, č. j. -14, avšak pak již toto rozhodnutí nikterak nezmínil a nenavrhl jeho zrušení. Nad to nepřinesl ani jeden argument o jeho nesprávnosti, nezákonnosti či dokonce neústavnosti. Ústavní soud ze zmíněného usnesení Nejvyššího správního soudu navíc zjistil, že řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti stěžovatele proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel brojí proti soudnímu rozhodnutí, jež nebylo řádně napadeno zákonem předvídaným opravným prostředkem, a proto se jedná o návrh nepřípustný.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2019

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka