Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3838/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 11/6, proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 9. 2019 č. j. 1 KVZ 107/2018-208, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán") ze dne 19. 3. 2019 č. j. NCOZ-1679-883/TČ-2016-417503-C-F bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) . V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení označeného usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zástupkyně"), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle d.

Stěžovatel uvádí, že na výše označené usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání navazovalo opravné usnesení téhož policejního orgánu ze dne 5. 6. 2019 č. j. NCOZ-1679-1058/TČ-2016-417503-C-F, kterým byly opraveny, resp. nahrazeny zřejmé nesprávnosti tohoto usnesení o zahájení trestního stíhání. Namítá, že jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta i z toho důvodu, že některé z očividných vad usnesení o zahájení trestního stíhání měly být zhojeny uvedeným opravným usnesením policejního orgánu, přestože toto opravné usnesení v době vydání napadeného usnesení státní zástupkyně nebylo pravomocné. Státní zástupkyně tedy podle něj vycházela z usnesení o zahájení trestního stíhání ve znění opravného usnesení, které nicméně nebylo pravomocné, a tedy závazné. Tím státní zástupkyně měla ignorovat základní princip práva, jímž je právní moc rozhodnutí.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavnímu soudu nepřísluší po věcné stránce jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Toto rozhodnutí má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smysl ve vztahu k obviněnému spočívá v oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což představuje podmínku provedení dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení

sp. zn.

či

). Smysl usnesení o zahájení trestního stíhání netkví ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání tvoří předmět celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatel brojí v podstatě výhradně proti tomu, že státní zástupkyně v napadeném usnesení vycházela až z té podoby usnesení o zahájení trestního stíhání, která vznikla vydáním opravného usnesení policejního orgánu, a to přesto, že toto opravné usnesení dosud nenabylo právní moci. Ústavní soud však tuto námitku neshledává jako relevantní, neboť oprava usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání provedená tímto opravným usnesením neměla fakticky žádný reálný význam pro zamítnutí stížnosti stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Státní zástupkyně totiž na č. l. 12 napadeného usnesení pouze stručně zmínila, že opravným usnesením policejního orgánu z 5. 6. 2019 byla napravena absence uvedení škody a nepřesné uvedení právní kvalifikace činu. Jak vyplývá z usnesení státní zástupkyně ze dne 7. 10. 2019 č. j. 1 KZV 107/2018-224, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele a dalších osob proti uvedenému opravnému usnesení policejního orgánu, tímto opravným usnesením byly pouze odstraněny zřejmé nesprávnosti a nedošlo tedy k žádné podstatné obsahové změně usnesení o zahájení trestního stíhání. Konkrétně bylo opravným usnesením doplněno, že stíhaný skutek je posuzován dle ve znění "platném do 30. 6. 2016", a byla uvedena souhrnná výše škody, jež měla být způsobena jednáním stěžovatele. Státní zástupkyně v tomto usnesení správně uvedla, že uvedená doplnění představují pouze upřesnění obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k účinnosti užitého v souladu se zásadami časové působnosti, resp. k souhrnné výši škody, přičemž výše škody byla formou uvedení zkrácené DPH u jednotlivých neoprávněně zaúčtovaných faktur jednoznačně určena již v samotné původní verzi usnesení o zahájení trestního stíhání.

Ústavní soud tedy uzavírá, že vydání, resp. existence opravného usnesení policejního orgánu neměla žádný podstatný vliv na obsah napadeného usnesení. Státní zástupkyně se v tomto usnesení pozorně zabývala námitkami stěžovatele a dostatečně se s nimi vypořádala, takže Ústavní soud neshledal důvod ke kasačnímu zásahu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu