Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3748/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., t. č. ve věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Lukášem Serbusem, advokátem, se sídlem Netřebice 66, Nymburk, proti usnesením Krajského soudu v Praze č. j. -28 ze dne 30. září 2019 a Okresního soudu v Nymburce č. j. -14 ze dne 5. září 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

I. Vymezení věci a ústavní stížnost

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se touto stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, konkrétně usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -28 ze dne 30. 9. 2019 a Okresního soudu v Nymburce č.j. -14 ze dne 5. 9. 2019, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti o přerušení výkonu trestu pro stěžovatelův zdravotní stav. Podle stěžovatele tak došlo k porušení d (dále jen " ").

2. Dne 20. 5. 2019 stěžovatel požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů, případně o jeho přeměnu na trest alternativní. Uvedl, že trpí zánětem žaludku, jícnu a slinivky břišní, chronickou hepatitidou, artrózou, cukrovkou, křečovými a svalovými deformacemi na rukou i nohou, následky operace páteře, častým močením, depresemi, nespavostí, otoky páteře a hlavy a v důsledku nevhodně aplikovaného léku též onemocněním jater. Podle okresního soudu a posléze i soudu krajského nebylo přerušení trestu na místě, neboť je v možnostech Vězeňské služby České republiky zajistit stěžovateli odpovídající zdravotní péči s využitím vlastních lékařských kapacit.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces do té míry, že dosahuje ústavněprávní relevance. Svou poslední žádost o upuštění od zbytku trestu stěžovatel podával v únoru roku 2019. Od této doby došlo zcela jednoznačně ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Tato skutečnost plyne z lékařských posudků vypracovaných v rámci výkonu trestu k jeho zdravotní způsobilosti k práci. Ze zprávy z 15. 2. 2019 plyne, že stěžovatel je práce způsobilý, oproti tomu z lékařské zprávy ze dne 11. 10. 2019 je zřejmé, že je již práce nezpůsobilý. Pokud tedy došlo na straně stěžovatele k takovému zhoršení jeho zdravotního stavu, že znemožňuje výkon práce v rámci výkonu trestu, měl se touto skutečností soud prvního a druhého stupně dostatečně zabývat, případně jej ve svém rozhodnutí zdůvodnit a reflektovat. Podle stěžovatele obecné soudy dostatečně nezhodnotily tyto posudky. Jak soudem prvního, tak soudem druhého stupně nebylo postupováno v souladu s aktuálním skutkovým stavem (lékařskými zprávami). Své závěry soudy zcela zjevně postavily na více jak rok starých lékařských posouzeních a starých zprávách z Věznice Jiřice.

II. Hodnocení Ústavního soudu

4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti usnesením okresního a krajského soudu, proti nimž není další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud na prvním místě zdůrazňuje, že podle y je výhradně soudním orgánem ochrany ústavnosti. V tomto ohledu je nutné zmínit, že jedině obecným soudům náleží zjišťování trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, a to zákonem stanoveným způsobem. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y].

8. Ústavní stížnost stěžovatele svým obsahem představuje toliko opakování námitek, které již stěžovatel uplatnil v řízení před obecnými soudy, jež se s nimi ústavně konformním způsobem vypořádaly. Skutečnost, že se stěžovatel s právním hodnocením soudů neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou.

9. Ústavní soud konstatuje, že pokud soudy přesvědčivě odůvodnily, na základě jakých důkazních prostředků (odborných lékařských zpráv) shledaly, že zdravotní stav stěžovatele nevyžaduje přerušení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 325 odst. 1 trestního řádu, nemůže nyní stěžovatel dovozovat protiústavnost závěru soudů pouze z důvodu prostého nesouhlasu s nevyhověním stěžovatelovu požadavku. Tato protiústavnost není dána dokonce ani absencí podrobnějšího znaleckého zkoumání [srov. nález ze dne 15. 3. 2012

sp. zn.

(N 54/64 SbNU 673)]. Ústavní soud pak k vlastnímu hodnocení zdravotního stavu stěžovatele povolán není. Nebylo přitom zjištěno, že by obecné soudy zasáhly do stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy.

10. Obecné soudy nezpochybňovaly vážnost zdravotního stavu stěžovatele. Podstatou právního názoru obecných soudů je však skutečnost, že věznice, v níž je stěžovatel zařazen, je schopna poskytovat stěžovateli potřebnou lékařskou péči v odpovídající kvalitě. Na této skutečnosti nic nemění ani nahodilá potřeba využití lékařských zařízení mimo prostory věznice, kam je stěžovatel umístěn, event. i zařízení nacházejících se zcela mimo správu Vězeňské služby. Mimořádné zákroky je stěžovateli umožněno absolvovat za přítomnosti zaměstnanců Vězeňské služby, přičemž následná rekonvalescence je stěžovateli umožněna v některém z kapacitně odpovídajících a dostatečně vybavených prostorů klinik Vězeňské služby.

11. Stejně tak na věci nic nemění ani stěžovatelova pracovní neschopnost. Pro zásah do stěžovatelových ústavně garantovaných práv je podstatné, že je mu v souvislosti s jeho zdravotními problémy hospitalizace umožňována a následná rekonvalescence zajištěna Vězeňskou službou. Stěžovatel tak zůstává i nadále ve výkonu trestu, aniž by byla porušena jeho práva na důstojné zacházení podle y a Úmluvy či právo na zdravotní péči podle y.

12. Ústavní soud nezjistil, že by soudy zasáhly do stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu y, ani že by byl podroben zakázanému zacházení či trestu podle y nebo by mu bylo v rámci výkonu trestu upřeno právo na ochranu zdraví a právo na zdravotní péči podle y.

13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu